Brána z Anime Worldu

1. Life Note

,,Bože, kdy už konečne sklapne? Stejně ji nikdo nevnímá, akorát plýtvá naším i svým časem. Nejradši bych ji ty její umělý řasy zapálila zapalovačem!" Šeptala mi nasraně do ucha Ceci-chan. Měla pravdu. Ta učitelka byla fakt kráva. Vždycky jsem doufala, že si o ty svý metrový podpatky zlomí nohu, abychom dostali na Japonštinu někoho normálního. Třeba nějakýho pěknýho profesora, ale to pochybuju, protože v týhle škole nikdo normální nikdy neučil a ani nebude.

,,Neboj, za chvilku se stejně všichni udusíme tou její hroznou voňavkou, kterou na sebe stříká tak dvacetkát denně." Utěšovala jsem ji a zacpala si nos, protože přišla nová vlna její ohavné voňavky. Nazvala jsem ji ,,Chanelová smrt."

,,Máš pravdu, ale chtěla jsem zemřít nějakou hezčí smrtí. Třeba aby mě znásilnil nějakej sexy kluk a pak zastřelil. Je to hnusná smrt, ale pořád lepší, než otrava chanelem." Jen co to dořekla, tak celá třída dostala záchvat smíchu, protože ta nána zakopla o tašku, když procházela uličkou mezi lavicemi a rozplácla se na nerovný podlaze z lina. Ale to pořád není to nejlepší. Když se snažila zvednout, tak se jí rozthly ty její minišaty na švu a tím odkryly tygrovaný tanga, který měla zaříznutý v zadku už od rána.

,,C-co si to dovolujete!?! Čí je to taška!?!" Řvala na nás a syčela při tom jako kobra. Spolužačka opatrně zvedla ruku a snažila se skrýt smích a tvářit se provinile, ale nevyšlo jí to a opět vyprskla smíchy.

,,Tak tohle tady trpět nebudu! Zejtra píšeme písemku z celé lekce a omlouvá vás jenom smrt!" Zařvala ještě víc a odkráčela směrem ke katedře a příšerně kroutila prdelí. Slyšela jsem kámoše za mnou, jak si zpívá tu písničku od Eminema.

,,Shake dat ass for me. Shake dat ass for me, come on girl!" Broukal si, ale jen co jsem na něj hodila zhnusenej ksicht, jakej umím jenom já, tak přestal, protože ta její prdel je fakt odporná. Chviku bylo ticho, ale přerušil ho ten největší debil ze třídy, když se jí zeptal.

,,Ale co když budu sexuálně vyčerpán?" Zeptal se jí se starostí v hlase a všichni jsme čekali na odpověď.

,,Tak budete psát druhou rukou." Odbyla ho a konečně zazvonilo na přestávku a všichni se nahrnuli na chodbu, aby se nadechli čerstvého vzduchu. Poslední hodina: Děják...

,,Co když mě bude zkoušet? Nebo budeme psát?" Strachovala se Ceci-chan před začátkem hodiny. Tahle učitelka byla nevyzpytatelná a zvlášť, když je konec školního roku. Nemůžu říct, že jsem se taky nebála. Ale mě už naštěstí zkoušela a nějak jsem to přežila, takže jsem cajk a na učení z vysoka kašlu.

,,Neboj, bude to v pohodě. Psát nebudem a jestli tě bude zkoušet, tak to stejně všechno umíš, tak buď v klidu." Oddechla si a přišla profesorka. Nechápu, jak prošla těma dveřma, protože je fakt tlustá.

,,Hele Ceci, nepřijde ti, že je taková asymetrická? Asi metr dlouhá, asi metr široká a váží asi metrák." Obě jsme dostali brutální záchvat smíchu a ta věc ze sádla se na nás nepříjemně podívala a naznačila pohledem ať zmlknem.

------- -------

Byl už večer, tak jsem si řekla, že bych se mohla po dlouhý době zase začít učit, abych nepropadla a nemusela opakovat třeťák. Prohrabovala jsem se taškou a hledala potřebný sešity a učebnice, ale najednou můj pohled upoutalo něco zvláštního. Na dně tašky jsem uviděla deník. Na obalu stálo Life Note. ,,Huh? Co to je? Kde se to tady vzalo? Proč ten divnej název? Strčil mi to někdo do tašky, když jsem nedávala pozor?" Ptala jsem se sama sebe v duchu a dál najivně přemýšlela co to má znamenat. Rozsvítila jsem světlo, abych si ho mohla pořádně prohlédnout. Deník byl bílý s černým nápisem. Opatrně jsem nakoukla dovnitř na první stránku a uviděla text a potichu začala číst.

How to use it I.

Write the name of a person who is dead, and they will be brought back to life.

,,Dělá si tu někdo ze mě prdel? Tohle už není vtipný! Fakt si ten někdo myslí, že bych tomu mohla uvěřit? Tomu, že se mrtví mohou vrátit zpět na zem? Jako vážně? Koho tahle blbost mohla napadnout? Někdo se asi fakt nudil. Taková hovadina. .."

Ty lidi jsou fakt blbý a nemaj co na práci, takže se musej starat o život ostatních, protože ten jejich za nic nestojí? Bože. Prolistovala jsem deník skrz na skrz ještě třikrát, ale stránky byly nepopsané a žádný další text jsem nenašla. Schovala jsem ho do šuplíku a courala jsem k posteli. Po chvíli jsem usla, ale s divným pocitem, že se brzy stane něco zvláštního. ..

Tak jsem začala psát ještě jeden příběh, tak snad se vám bude líbit :D Děkuji za každý vote nebo koment :3 Vaše Waji-chan :^