Neobyčejně obyčejná dívka

1-Jak zní pravda?

Dnes je pondělí a začátek posledního týdne osmého ročníku takže už jenom pět dní konečně

,,Ségra dělej ať stihneme autobus" křikl na mě Filip který na mě čekal jako každý den

,,Jojo už běžím" Křiknu na zpět a valím dolů kde zakopnu a nebýt Filipa už bych ležela na zemi rozpláclá jako kaše

,,Díky brácha tak jdem?" Zeptám se a Filip přikývne

Dojdeme na zastávku kde čeká autobus a tak rychle nastoupíme a jedeme. Na další zastávce vystoupí brácha a já jedu ještě dvě zastávky

Ve škole se nic moc zajímavého nestalo

Když jsem jela autobusem volal mi brácha

                           *Hovor*
,,Ahoj ségra dnes spím u kámoše tak mě nečekej a zítra nezaspy"

,,Jasně tak si To užij"

,,Ahoj mami ahoj tati" řeknu když vejdu do domu ale nikdo neodpoví ,,mamiii haló jsem doma tati" nikdo se neozve a tak jdu do pokoje
Stejně budou venku nebo ještě v práci

Večer když se chystám do postele uslyším prasknout dveřmi

Někdo je doma

,,Haló? Mami tati jste to vy?" Řeknu opatrně a vyjdu z pokoje ale místo rodičů uvidím bráchu ,,Filipe kde je máma a táta a co tady děláš neměl si být u toho kamaráda?" Začnu na něj chrlit otázky ale on se k odpovědi nemá

Vidím že má slzy na krajíčků tak jdu za ním a obejmu ho ,, co se stalo?" Řeknu a až tehdy si uvědomím že taky brečím

,,Myslel jsem že to není pravda nebo jen blbej vtip ale.." řekl ale zlomil se mu hlas a naplno se rozebrečel

,, Co je pravda?" Řekla jsem a bála jsem se nejhoršího

,, Naši rodiče......jsou mrtví  někdo je zabil " řekl a já už si jen pamatuji že jsem omdlela

,,Prosím vzbuď se haloo Amél vzbuď se notaaaak" slyším bratrův hlas ,,no konečně bál jsem se o tebe" řekl a obejmul mě až jsem se málem udusila

,,Jsem v pohodě vážně ale co se stalo s našima?" Zeptala jsem se smutně připravena na krutou realitu

,,Je to složitější nevím kde začít" řekl a mnul si u toho čelo

Pohladila jsem ho po rameni ,,tak začni třeba od začátku až do konce" řekla jsem a čekala až začne

,,Když mi bylo pět a tobě tři ( bylo to přesně před deseti lety) tak nás naši biologičtí rodiče dali jedné jejich známé na hlídání ale tu zabil černokněžník lord Voldemort a my jsme zázrakem přežili pak jsme se dostali do rukou naším adoptivním rodičům a ti teď zemřeli protože je zabil jeden ze smrtijedů a po nás jdou taky takže se musíme najít naše biologické rodiče aby jsme mohli prokázat čistokrevnost a doufat že nás Voldemort nezabije" dokončil svůj monolog a já ho vší silou která mi zbyla objala ,, ještě jedna věc máme bratra který je tvé dvojče ale to s námi bohužel nezůstalo tak můžeme jen doufat že ještě žije" řekl a tím mě ohromil nic takového jsem nečekala

,,Běž se vyspat zítra je škola" řekl

,,A nechceš dnes spát u mě?" Zeptala jsem se s nadějí v hlase a doufala že bude chtít

,,Proč ne tak běž já hned přijdu" řekl a já se vydala do pokoje kam za mnou za chvíli přišel a já v tu ránu kdy si za mnou lehnul usnula

Ahojky lidičky,
První kapitola je na světě a je docela o ničem ale i tak doufám že se vám bude líbit. Můžete schválně hádat kdo bude bratr Amél a Filipa
(561 slov)