Mattemuv pád

2. 🖤

„To vážně musíte jet na Slovensko?“ Ptal se dost nabroušeně táta Mattyho. „Tati... Je to jen Slovensko...  A Samko je ze Slovenska!" „ On je ze Slovenska? Takovej hodnej kluk..." „Tati... To že je váš soused Slovák a má pořád postřebu se s tebou hádat neznamená, že je takový každý!" Hned se mu ale vybaví jak Samko válčí se sousedkou.

Matty doma praštil s dveřmi. Na to se samozřejmě hned ozval Samo. „Tie dvere majú kľučku." „No ještě ty začínej!" Zaplul do svého pokoje, aby se mohl obléknout do něčeho pohodlnějšího. „Už si to povedal rodičom?" Matty ho neslyšel a tak Samo zvýšil hlas. „Už si to povedal rodičom?!" To už Matty slyšel. „Jo!“

Balili se tak hodinu... Možná dvě kvůli pár hádkám a noo dejme tomu rychlému usmiřování. Další den ráno se vyrazilo na tu “sebevražednou“ cestu, nějak tak to nazval Mattyho táta, když to vykládal nebohé mamince co přišla s nákupem.

„Já budu řídit půl cesty a ty půl cesty, co na to říkáš?" „Berieme tvoje auto." A tak vyrazili na cestu. Dost náročnou cestu. Několikrát museli zastavovat a určitě to bylo jen kvůli benzínce nebo jídlu.

„Myslím, že jedeme špatně." „Nie, viem kde som býval dosť dlho." Samozřejmě, že jeli špatně. Samo křičel skoro na každého jiného řidiče. „Zlato... Máš zelenou..." Matty už se bál pomalu cokoliv říct. Naštěstí už měli být jen půl hodiny od cíle. Tedy snad.

„Konečne ste tu!  kde ste blúdili?" To  Samka naštvalo tak mamku ani nepozdravil a šel do svého starého pokoje. „Omlouvam se za něj. On je... Unavený." Ještě šeptem dodal, že se ztratili, ale pak už šel za tím trucujícím idiotem.

„Nebylo to od tebe zrovna moc pěkný... Mohl jsi jí alespoň pozdravit nebo obejmout." Seděl u něj a hrabal se mu ve vlasech. „Hej... Co se děje?" „Neviem, asi som unavený." „Tak tě tu mám nechat samotného na chvíli?" „Nie!" Stáhl ho k sobě do postele a uvěznil ho v obětí. Po chvíli oba usnuli. A neprobudilo je ani zavrzání dveří, které otevřela zvědavá mamka. Nechala je spát a s úsměvem zmizela do kuchyně dál vařit a dirigovat svého manžela.

„Čo že?  že je to moja vina a je precitlivený?!  Nie je!  A do krčmy nejdeš ty lenivý... Už ani neviem čo som chcela!  je to tvoja vina, si strašný otec!" Matty slyšel celou hádku rodičů co v přízemí dělali vánoční přípravy. Byl rád, že Samko spal velice tvrdě. „Začínám se bát tvojí mamky, Samko." To Samko samozřejmě neslyšel.

Už půl hodiny bylo dóle ( wtf teď totálně netuším jak se to píše idk... Dole/ dóle je to prostě fuk)  ticho. Matty si začal myslet, že jeden z rodičů už je pod drnem. Tak radši pomalu vzbudil ten teď roztomilý měsíček. Pusinkoval mu obličej a to Samka příjemně probudilo. Ne jako když Morry zjebne Vetuse z postele.

„Ahojky, zlatko." Ještě se k Mattymu spokojeně přitulil. „Mali by sme ísť dole čo?" „Už by to chtělo no. Šípková Růženko." Matty se tím náramně bavil, za to Samko ho málem uškrtil.

Ještě chvilku se mazlili, ale pak už se šli pořádně uvítat a popovídat si. Když se Samko zeptal kde je táta, odpověď mamce trvala trochu dýl a to Mattyho vyvedlo dost z míry. Prý šel do obchodu, koupit ještě pár potřebných věcí. I klarisa s přítelem už seděli v obýváku u čaje.

Do večera zbývalo už jen pár hodin a práce pořád bylo jako na kostele. Matty se sem tam koukal na nějakou pohádku co hrála v televizi... Teda ta slovenština ho v některých případech zabíjela.

Konečně večer... A už to nebylo tak šílené jako se prodírat davem nakupujících v obchoďáku. Mattymu se ulevilo, když Samkuv táta opravdu přišel.

Všichni usedli ke stolu a povídali si, jedli, smáli se do chvíle než to s mamkou seklo.

Důvod? „Chcela by som vám povedať... jednu takúto novinu.  Budeme mať dieťa." Tím Klarisa odrovnala rodiče a Samka. Matty z toho měl docela radost, protože by ho nebo jí mohl učit Minecraft a bylo by to prostě super. Byl by skvělý strejda. A a měl by s kým pomlouvat Klarisu... Jen na to by si musel ještě počkat. „Gratuluju." Lišácky se usmál na dalšího člena týhle praštěný rodiny.

Samko poprvý promluvil od tý informace. „ Najlepšie Vianoce ever.  Vďaka ségra." A předal jí neviditelný odznak černé ovce rodiny. „ Be strong, ako domáca cibuľa." Byl to zvláštní přípitek. Ale nikdo to stejně při vzkříšení paní domu neřešil.

Když už to tedy pro zatím všichni rozdýchali. Předali si těch pár dárků a koukali na mrzazíka, protože je Matty uprosil.

Nakonec se šlo spát... Dramatických zvratů bylo na jeden den až až.

Okey delší to je jako omluva pro jednu osůbku, které to slibuji už pár dní. A taky chci dát ještě dík jedné osůbce za radu v příběhu... ✨🖤✨