Byl to kout v dobrém hansovním městě Hammeln, kout tichý aopuštěný, skoro jako by města nebylo. Těţké vozy nehrčely tudy snáklady zboţí; nehlučely tu trhy a nejezdili zde jezdci v bohatézbroji. Ani procesí tudy nechodila. Pouze hlas zvonu zněl sem zchrámu svaté Trojice v Hammeln, hlas váţný a zádumčivý, ale ztěch hlasů, kterým, poněvadţ jsme je často slyšeli, zapomínámenaslouchati. Aspoň Agnes, otevřela-li své okénko, slyšela spíše jinéhlasy.Bylať pod jejími okny zahrada v květu, kde zpívali jí ptáci, kdevše bzučelo ţivotem a úsměvy na její pozdrav. V zahradě bylo tolik8vůní, z nichţ kterákoli dovedla opojovat. A Agnes se zdálo, ţe jekvětem mezi květy a vůní mezi vůněmi.Byl tu také dům s prejzovou střechou, starý a skrytý zeleníkaštanů. Ale tento dům dovedl tak náhle zjasnět a otevříti se vslunci.Matka krásné Agnes, ţena znavená spíše neţli lety smutnýmipříběhy, na které vzpomínala s hrůzou a steskem, chvěla sezimomřivě a plouţila se domem jako stín. Slunce a světlo ji lekalo;prchala před ním jako noční pták.Ale Agnes nezdálo se nic lekat, hleděla s důvěřivým úsměvem dopříštích dnů.A krysař stále pobýval v Hammeln.Vyháněl krysy.Byla to událost pro Hammeln. Děti a staří provázeli ho na jehocestách. Děti a staří divili se krysám, které šly za ním slepě dozáhuby, fascinovány jeho píšťalou, sotva více slyšitelnou pro dobréa počestné občany města neţli vzdálené bzučení hmyzu.A vlny řeky přijaly krysy a pohltily je. – Vlny řeky je přijaly anesly do moře, do vzdáleného moře; nikdy uţ neporuší dobré chutictihodných kupců hansovního města.Krysař vyháněl krysy; ale kromě toho byl jiný důvod jeho pobytuv Hammeln.
