Chyby zítřka - HARRYLU ✔

Část první

Není to tak, že by s tou myšlenkou Lucius Malfoy nesouhlasil. Nenávist byla jistá forma sentimentu. Emoce dostatečně silná na to, aby jí člověk zbytečně neplýtval jen tak pro nic za nic. Ale dokázal se jen stěží ovládat. Kdykoliv totiž spatřil zlatého chlapce, cítil, jak to v něm bublá a vře.

Nesnášel spoustu věcí. Například neschopné a pomalé skřítky, zbytečné poplatky v bance, špatně nažehlené košile, neschopnost ministerstva sjednat si pořádek, když to bylo nutné. Třebaže měli teď na své straně Vyvoleného. Nesnášel byrokracii, nesnášel slabochy a idioty. Cítil nechuť ke každému, kdo měl hloupé výmluvy. Jen při pomyšlení na to, že by na něj někdo bez dovolení sáhl, vysílal mentální cruciatus. Nenáviděl fronty, zejména poté, co už jeho jméno po válce nemělo takovou váhu jako dřív a nikdo už se mu nesnažil vnucovat do přízně a poklonkovat, kudy prošel. Iritovaly ho drby a nepodložené žvásty Rity Holoubkové. Zkrátka a dobře nenáviděl hromadu věcí.

A stejně se pro žádnou z nich nedokázal tak bouřlivě rozvášnit, až mu skřípaly zuby, jako když se v jeho bezprostřední blízkosti objevil Potter. Hrdina, kterému musel být vděčný za to, že jeho rodina neskončila v Azkabanu. I když se s ním záhy jeho žena rozvedla, a kladla mu za vinu poslední události v Malfoy manor, mohlo to dopadnout daleko hůř. Pokud by tedy spolu s tímhle přešlapem nepřišel i o mocenské postavení.

Pokaždé polykal hořkost v ústech, jakmile ho bonton donutil s Harrym Potterem prohodit byť jen pár slov. Potter byl totiž vším, čím býval dříve on. Známou tváří a ikonou kouzelnického světa, vlivným a platným členem společnosti, kterému celý kouzelnický svět zobal z ruky.

I navzdory tomu byl ten kluk jeho přesným opakem. Za každých okolností samý úsměv, laskavost a skromnost. Jeho otravný morální kompas a soucit často mířil i do aristokratových řad. Někdy až příliš. Až to nabádalo myslet si, že je ta jeho podělaná nevinnost jen póza, protože Luciuse ten zájem akorát obtěžoval. A raději by si vypíchl bulvy, než by byl celé té frašky součástí.

Pokaždé se držel, aby neprotočil oči, kdykoliv hrdina pronášel ty své naivní názory a přesvědčení o tom, jak nejlépe zajistit kouzelnickému světu prosperující budoucnost. Tomu klukovi bylo něco málo přes dvacet, co ten mohl vědět o životě? Chyběly mu politické zkušenosti a rozhodně neovládal ten správný tah na branku. Jako by neustále byl v opozici jen proto, aby mohl Luciuse naštvat. Tolikrát byl v pokušení na tu dutou černovlasou hlavu třikrát zaťukat a přimět ho, aby pochopil, že svět není růžový, chce to mít ostré lokty, a že on sám rozhodně není jeho zavšivená charita.

Pro zachování vlastního zdravého rozumu se tak snažil tomu dotěrnému ctí nasátému Nebelvírovi vyhýbat, i když Lucius Malfoy opravdu nerad prohrával. Na druhou stranu uměl vyčkávat, když byl v nevýhodné pozici.

Za to neustálé Potterovo vměšování se do cizích záležitostí pod záminkou pomoci, si to jednou šeredně odskáče. Malfoyovo ego totiž vážilo víc, než ten proklatý Nebelvír, a věděl nejlépe, jak věci ve skutečnosti dělat. A podělaní idealisti a dobrodruzi by neměli v politice vůbec figurovat. Takže jestli Pottera nenáviděl? Rozhodně. Za všechno, čím byl a co představoval.

Vždy, když ten kluk otevřel rty, aby vyplodil opět nějaký nesmysl, chtěl mu je Lucius něčím nadobro zacpat. A možná, že u toho občas míval i nepatřičné představy. Za to se ale na něj nemohl však nikdo zlobit.

🐍 🐍 🐍