𝐃𝐞𝐜𝐢𝐬𝐢𝐨𝐧 | HP FanFiction [POZASTAVENO]

1.

Pohled 3. osoby
~~~~~

„Ta je překrásná."

Taková byla první slova Narcissy Malfoyové, když poprvé držela své malé novorozeně v náručí.

Holčička, která se narodila přesně o půlnoci, klidně podřimovala u své matky a koutky jí cukaly do stran. Vyčerpaná Narcissa na ni shlížela se slzami v očích a nedokázala pochopit skutečnost, že už je její dítě na světě.

Byly to dva roky od doby, co porodila Draca a to mateřství jí chybělo. Vždycky chtěla dívku. Nemohla být šťastnější, když s Luciusem zjistili, že budou mít holčičku a Draco malou sestru.

A to přání se konečně splnilo. Devět těžkých měsíců a dítě bylo konečně tady. U své matky. V bezpečí.

„Paní Malfoyová?" ozvala se jedna lékouzelnice, která už byla pomalu na odchodu.

„Ano?" houkla nepřítomně Narcissa, jež byla momentálně uchvácena těmi drobnými prstíčky, co její dcera měla.

„Váš manžel se synem určitě čekají za dveřmi. Mám je zavolat dovnitř?" zeptala se lékouzelnice a čekala na svolení paní Malfoyové.

Narcissa s povzdechem zvedla hlavu k ní a přikývla. Nemohla se dočkat jejich reakce. Chtěla vidět ty dva muže, co vlastnili její srdce, šťastné.

„Tak tedy dob-" začala lékouzelnice, ale když se dotkla kliky, dveře se s rachotem rozlétly dokořán, až Narcissa zalapala po dechu, ochranářsky si dítě přitáhla k hrudi a zjistila, že ten rozruch nezpůsobil nikdo jiný než její dvouletý syn Draco Lucius Malfoy.

„Mamí!" zakřičel chlapec, očička mu zářila a s nakažlivým úsměvem se rozběhl k matčině posteli. Narcissa si přiložila prst ke rtům, aby mu naznačila, že nemá být tak hlasitý, jenže na to se ozval další, tentokrát mnohem hlubší hlas.

„Draco! Co jsem ti říkal! Že nemáš-" Lucius Malfoy se zarazil uprostřed věty, když spatřil svého syna a manželku, jak se usmívají na uzlíček zabalený v bílé zavinovačce.

Zůstal na ně nevěřícně zírat mezi dveřmi a párkrát musel zamrkat, aby se ujistil, že to není žádné matoucí kouzlo, ale realita.

„Tati! Musíš se podívat na sestřičku!" zatleskal nadšeně Draco a Narcissa se tiše zasmála, poněvadž vzhlédla k manželovi a viděla, že nemůže uvěřit tomu, co vidí.

„J-jistě, Draco" odpověděl rezervovaně Lucius a tiše přešel k místu, kde stál jeho syn a nadšeně poskakoval.

„No není rozkošná, drahý?" zazubila se Narcissa, když naklonila jejich dítě blíže k němu, aby si ji mohl prohlédnout.

V tu chvíli mužovo srdce roztálo. Ledová maska jako by opadla a jeho chladné šedé oči zaujatě zkoumaly tvářičku svojí dcery.
Natáhl prst, aby se dotkl jejího líčka, ale v půli cesty se zarazil a podíval se na Narcissu.

„Neublíží jí to, že ne?" ujišťoval se a skouskl si spodní ret. Jeho žena se snažila zachovat si svou aristokratickou tvář, protože chování jejího manžela bylo komické.

„Neublíží" potvrdila a sledovala jeho něžný pohyb prstu přes tvář jejich dítěte. Holčička si pod otcovým dotykem zívla, což způsobilo, že vyplázla svůj malý jazýček a Draco se málem roztekl na místě.

„Co na ni říkáš, tati?" usmíval se Draco a obejmul otce kolem nohy. Lucius se uchechtl a volnou rukou nepřítomně rozcuchal synovy vlasy.

„Je..." chvíli hledal ta správná slova než se konečně vymáčkl „celá tvoje matka."