Přikrčená jsem se plížila vysokou trávou. Soustředila jsem se na každý krůček, neboť jediné zapraskání větvičky může všechno pokazit. Pomalu, ale jistě jsem se blížila ke svému cíli, kterým se stal vypasený králík na vyvýšeném kameni.
Pak jsem náhle, rychlostí blesku vyskočila směrem ke zvířeti. Všimlo jsi mě o vteřinku později. To už se ocitalo v mé tlamě.
S radostí jsem nasytila svůj hladový žaludek. Už to bylo několik dní, kdy jsem putovala pryč na své nekonečné pouti. Kam to jdu? Nevím. Co nejdál to půjde. Možná mi nic jiného nezbývá.
Se svěšenou hlavou jsem pokračovala dál. Má budoucnost byla velmi nejistá a sama jsem nevěděla, jak dlouho takhle budu muset žít.
Lehla jsem si na pod mohutné kořeny stromu a stočila se do klubíčka. Nechávala jsem se unášet svými vlastními myšlenkami, které nebyly mnohdy příjemné. Pak jsem konečně zavřela oči...
"Vichřice!" Ozvalo se mi za zády. Otočila jsem se. "Vichřice!" slabý vysoký hlas se ozýval ze všech stran. Jedno slovo mi nahánělo velkou hrůzu. "Beto!" výkřik zněl téměř zoufale. Zakňučela jsem. "Vichřice!" Neustále zaznívalo mé pravé jméno, když jsem žila ve smečce. Bývala jsem dokonce i Beta, ale ty doby byly pryč. To je už dávno. "Vichřice!" potřásla jsem hlavou a rozběhla jsem se pryč. Už nechci...
Vítejte u nové kapitoly!
Pokud by se vám kapitola líbila, dejte jí has nebo mi napište komentář, za všechno budu moc ráda!
Uvidíme se u další kapitoly
Leslaia
ČTEŠ
Ve stínu osudu - 1.část
AdventureSmečky se pomalu rozpadají. V lese panuje neklid. Nikdo se necítí v bezpečí, nikdo nikomu nedůvěřuje... Teď již na ničem nezáleží... zůstali pouze ti, kteří přežili. V lese se dějí divné věci, které nejdou logicky vysvětlit. Nic není takové, jaké bý...
