Sněhuláci kde se podívášSnowmen everywhere

Sněhuláci kde se podíváš

Když se Shinichi ráno vzbudil místo, kde obvykle ležel Kaito bylo prázdné. Shinichi byl moc rozespalý na to by to mu věnoval pozornost. Po pečlivé ranní rutině a několika locích čerstvé kávy mu došlo že ještě neviděl Kaitá.

Když tu se zarazil. Na stole ležela karta. Byla to Kiddova pozvánka na dnešní loupež (). Myslím, že inspektor bude nadšený pomyslil si sarkasticky. Kid se chystá uloupit safír Tear of indigo v osm večer což je na džentlmena v bílém kvádru neobvykle brzy.

Shinichi schoval pozvánku do kapsy a rozhodl se, že zabije nějaký čas rozdáváním dárků. Sice ještě není večer, ale proč už je nerozdat teď.

Oblékl si kabát, kolem krku šálu, do ruky batoh plný dárků a vydal se do mrazivé zimy. Všude kolem bylo bílo a sníh stále padal. Shinichi šel ulicí a obdivoval vánoční výzdobu. Na jeho domě byla taky výzdoba, kterou tam dal Kaito, protože jak sám říká vánočních ozdob není nikdy dost.

Schinichi dál obdivoval okolní výzdobu. když tu ho trefila do obličeje sněhová koule. „Genta!! Dívej se kam míříš!" Schinichi zaslechl povědomý hlas. Shrnul zbytek sněhu z obličeje a před sebou uviděl tři malé detektivy Ayumi Mitsuhika a Gentu. „Není to náhodou Shinichi-oniisan?" zeptala se Ayumi. „Yo, taky vás rád vidím děcka." „Gento, neměl by ses omluvit?" zeptal se Mitsuhiko. „Omlouvám se." Řekl Genta. „To je v pořádku. Když už jste všichni tady alespoň vám můžu dát dárky" Vytáhl jsem z batohu tři dárky a dal jim je. Všichni tři byli velmi nadšení. „Děkujeme." Řekli trojhlasně. „Nemáte zač. No nic já půjdu dál. Veselé Vánoce." A tak se Schinichi vydal opět na cestu.

Schinichiho další zastávkou byla Mouriho detektvní kancelář. Když sem však došel bylo zde více lidí, než očekával. Ukázalo se, že Ran uspořádala vánoční večírek. „Shinichi? Co tady děláš? Já myslela že budeš trávit den s Kaitem." „Ahoj Ran, taky tě rád vidím. Kdybych věděl že pořádáš oslavu přišel bych jindy." Pousmál se. „Chtěla sem vás pozvat, ale Kaito říkal, že už máte na dnešek plány. Proto mě překvapilo že tě tady vidím." Ran se pousmála. „Váženě? Když už mluvíme o Kaitovi neviděla si ho náhodou? Protože já ne." Schinichi si posteskl. „Počkat. O není s tebou? Jak se opovažuje tě nechat samotného na Štědrý den! Až se mi dostane do rukou!" Shinichi jen vrhl nervózní pohled na naštvanou Ran a dodal „Ran, nedělej si starosti. Jak znám Kaitá určitě plánuje něco velkého." „Hoj KUDO! Co tady děláš já myslel, že jsi se svým přítelem" „Yo Hattori. Snažím ho najít při rozdávání vánočních dárků." „Kudo je dneska sám? To je smutné. Zůstaň tu s námi" Přidala se k rozhovoru Kazuha. „To by bylo milé ale mám už na dnešek plány. Přišel rozdat dárky a popřát všem veselé Vánoce." Řekl Shinichi. „To je od tebe milé. Můžeš je nechat támhle pod stromem." Schinichi šel k vánočnímu stromu a z batohu vytáhl většinu dárků, které pod něj položil. Pak se obrátil na Ran a dal jí malou krabičku. „Tenhle je pro tebe chtěl sem, ti ho dát osobně." „Oh Shichi, díky. Počkej tady skočím pro tvůj dárek." Shinichi se zadíval na krabičku s modrou stužkou. „Díky Ran. Veselé Vánoce." „Tobě taky Shinichi." A s tím to přáním se Shinichi opět vydal na cestu.

^-^

Shinichi se rozhodl že se podívá do muzea kde byl vystaven onen zmíněný safír o něco dříve. Safír měl tvar slzy a barva mu připomínala Kaitových očí. Přesto že přišel o dvě hodiny dříve, už zde byla spousta lidí. Převážně Kiddovy fanynky a Kiddovo komando s inspektorem Nakamorim.

„Kudo, Co tady děláš?" zeptal se ne zrovna nadšeně Inspektor. Shinichi jen vytáhl z kapsy pozvánku a podali inspektorovi. „Kid mě pozval" „Dobrá můžeš zůstat, ale nepleť se nám do cesty. Jo, málem bych zapomněl." ... Shinichi si mnul rudé líco od toho, jak jej za něj vytahal inspektor.

Shinichi se rozhodl prozkoumat budovu a zkusit zjistit alespoň část Kiddova plánu na dnešní večer, když v tu ho z jeho myšlenek vyrušil známý hlas. „Shinichi, já myslela že dneska budeš s Kaitém." Za sebou uviděl Sonoko „Chceš pro mě chytit Kidda jako dárek k Vánocům?" „Taky tě rád vidím Sonoko. K tvé první otázce, Kaitá sem od rána neviděl a k druhé, víš dobře že Kid nejde jen tak chytit. Mimochodem můj dárek už máš u Ran pod stromem. Veselé Vánoce." „Tobě taky Shinichi." A tak se vrátil zpátky ke zkoumání budovy.

Blíží se osm hodin a všichni napjatě čekají na Kiddův příchod. Lidé v místnosti začali odpočítávat. V místnosti se z ničeho nic ochladilo. Když v tu začal ze stropu padat sníh a všude kolem byla najednou mlha. Když mlha opadla všude byla vánoční výzdoba alá Kaitou Kid a samotný Kid stál na vitríně pod kterou se nacházel onen zmiňovaný safír. No v tuhle chvíli se nacházel už v Kiddově ruce, ale víte, jak to myslím „Šťastné a Veselé všem." Byla první věc, co řekl. „Doufám, že se vám líbí má nová výzdoba." „KIIDE dej zpět ten safír." „Inspektore, budete si muset počkat, než dokončím svou show." Po místnosti se začali náhodně objevovat různorodí sněhuláci různých velikosti. „Berte tuhle show jako můj dárek k Vánocům inspektore. Vypadá to, že můj čas zde už vypršel, ale předtím, než odejdu..." Kid se krátce odmlčel „SNĚHOVÁ BITVA!" S touhle větou a naprostým zmatkem davu se Kid vypařil v obláčku kouře i se zmíněným safírem.

Shinichi došel na střechu muzea kde už stál Kid a zkoumal safír ve svitu měsíce. „Ne ten, které hledáš?" zeptal se shinichi. „Meitantei, dal sis na čas" řekl kid s jeho typickým úšklebkem. „Promiň, ale dostat se skrz dav ve sněhové bitvě je dost náročná věc." Chvíli tam jen tak stáli a obdivovali krásu safíru, když tu Shinichi promluvil. „Popravdě sem přišel abych ti popřál veselé Vánoce a řekl že tě výjimečně nechám jít." Kid se jen nevěřícně díval na Shinichiho. „Považuj tohle za můj dárek k Vánocům" řekl Kid. Safír, který měl v ruce se z obláčku kouře dostal do Shinichiho kapsy. Než se Shinichi stačil vzpamatovat slyšel jen „Veselé Vánoce Meitantei" a viděl Kid plachtícího nocí na jeho kluzáku.

Shinichi se vrátil zpátky a by vrátil safír inspektorovi. Popřál všem veselé Vánoce a vydal se domů.

^-^

Když se Shinichi vrátil před jeho domem stál obrovský sněhulák. Uvnitř ho přivítala vůně řízku a bramborového salátu. „Kaito?" „Vítej zpátky Shinichi." Ozvalo se z kuchyně. V kuchyni seděl Kaito a na stole byla vánoční večeře. „Na co čekáš, pojď jíst ať spolu můžeme konečně oslavit Vánoce." Řekl Kaito a oba se pustili do Štědrovečerní večeře. Po večeři na ně čekal vánoční dezert. Shiniho citrónový koláč a pro Kaita kousek čokoládového koláče.

Když dojedli kaito odtáhl shinichiho k televizi, aby se dívali na různé vánoční filmy.

Z knihovny se rozezněl zvuk rolniček. Shinichi zvědavě nakoukl do knihovny. V knihově ho překvapil pohled na nazdobený vánoční stromek, pod kterým leželo pár hezky zabalených dárků. „Tohle si dělal celý den Kaito? Večeři a výzdobu domu?" Kaito jen nadšeně přikývl. „No tak Shinichi pojď otevřít dárky." Shinichi dostal novou knihu ‚The Big Book of Sherlock Holmes Stories'. „Kaito, díky. Počkej dojdu pro tvůj dárek. Shinichi přinesl batoh a vytáhl z něj malou krabičku kterou předal Kaitovi. Kaito s nadšením rozbalil dárek. Byl v něm přívěšek na klíče. No, dva abychom byli přesní. Jeden, co vypadal jako miniatura Kaitou Kidda a druhý co vypadal jako Conan. „Oh Shinchi, to je roztomilé. Budu je mít pořád u sebe."

Kaito s nadšením objal Shinichiho a dal mu pusu pod jmelím kterého si Shinichi ani nevšiml. Když v tu je přerušil záblesk fotoaprátu.

Yukiko si řekla že by byl dobrý nápad překvapit Shinichiho. A tak přesvědčila Yusaka aby si udělali menší dovolenou a vydali se zpátky domů navštívit vlastního syna na štědrý den.

Po dlouhém letu a cestě z letiště dorazili před brány jejich domu, který zdobil světelný řetěz. Shinichi se obvykle podobnými věcmi nezabýval.

Yukiko se vydala hlede svého syna. V kuchyni bylo nádobí po štědrovečerní večeři. V obyváku byla zapnutá televize s vánočním filmem. A v knihovně Shinichi líbající svého přítele. Yukiko si nemohla pomoct nezaznamenat tento roztomilý okamžik.

„Překvapení! Vy dva jste tak roztomilí. Chtěli jsme s vámi oslavit Vánoce. Jo a pozvala jsem i Chikage."

Shinichi s Kaitem věděli že se do konce Vánoc rozhodně nudit nebudou.