Home Teacher |h.s.|

1~ Nepotřebuji ho..!

Konečně pátek!
Zrovna jsem za sebou zavřela dveře, když jsem se vrátila ze školy a uslyšela jsem svou mámu, jak s někým telefonuje. Asi si mě nevšimla, divím se. Byla v kuchyni, já se pomalu proplížila na schody, sedla si na ně a nenápadně poslouchala. Né, že bych to dělala často, ale tenhle hovor mi nepřišel jako nějaký obyčejný, když si třeba volá se svou kolegyní z práce..

,,Tome, nemyslím že je zrovna dobrý nápad ji poslat na jinou školu. Má tu kamarády, spíš by to chtělo něco jiného." Říkala do telefonu

Cože? Co to mele o jiný škole? Kam mě chce poslat? Vím, že co se týče školy, tak moje známky nejsou nic moc a spíš se chýlím k propadnutí, ale jiná škola nepřichází v úvahu!

,,To by mohl být dobrý nápad, jen nevím, koho najmout a stejně to potřebuju ještě promyslet.." Pokračovala dál v hovoru.

Snažila jsem se zaposlouchat víc, načež jsem si ale už pozdě všimla, že mi začíná padat taška, kterou jsem měla lehce přehozenou přes pravý rameno. Zkusila jsem ji chytit, avšak jsem to posrala a spadla na schody, po kterých se kutálela až do doby, dokud nebyla úplně na zemi. A kurva, všimla si mě!

,,Dobře, Taylor už je nejspíš doma, tak to dořešíme potom, pošli mi teda nějaký ty stránky a já se na ně pak podívám. Zatím pa." Rozloučila se a hovor típla. Poté došla zamnou a upřela na mě pohled.

,,Proč posloucháš cizí hovory?!" Zeptala se upřeně

,,Um..." Znervózněla jsem. ,,A ty mě proč chceš poslat na jinou školu?!" Otočila jsem to proti ní

,,Tay, to je jinak.. pojď, sednem si na gauč a já ti to vysvětlím." Řekla a šla si do obýváku sednout na gauč. Popadla jsem rychle tašku a následovala ji.

,,Ty víš, že tvoje známky nejsou nic moc, že?" Zeptala se s trochu smutným pohledem

,,Jo, no a? Můžu se začít učit..!" Říkala jsem

,,To už jsi říkala několikrát a stále na to kašleš. Včera jsi přinesla ze školy dvě pětky a to není poprvé. Taylor, s tímhle přístupem se nedostaneš na školu, kterou chceš" Vysvětlovala mi.

,,A tak ses rozhodla..?" Trochu jsem odskočila od tématu, protože jsem se nechtěla bavit o mých pětkách ze školy, páč s těmi jsem seznámena dost.. ale taky abych se dozvěděla něco o tom telefonátu.

,,Rozhodla jsem se, že ti najmu domácího učitele." Řekla s klidem, i když věděla že já takovou reakci mít nebudu..

,,Cože?!-" Řekla jsem, když v tom mi skočila co řeči

,,Předtím než na to budeš mít jakýkoli narážky, ještě nevím koho ti najmu, ještě jsem se na to nedívala musím si to ještě promyslet." Říkala

,,Promyslet? Jak promyslet?" Ptala jsem se

,,Noo, byla tu ještě možnost tě poslat na jinou školu, ale věděla jsem že se ti to nebude líbit, tak jsem se rozhodla, že ti nejspíš najmu domácího učitele" Objasnila.

,,Mami.. Slibuji ti, že se fakt začnu učit. Nemusíš mi najímat nějakýho domácího učitele.." Snažila jsem se jí přesvědčit, ale stejně to nešlo.

,,Tay.. to jsi říkala opravdu už tisíckrát a furt nic. Teď si běž do pokoje udělat úkoly, potřebuju telefonovat." Odehnala mě a já otráveně odešla po schodech nahoru. Tašku jsem táhla za sebou jak pytel mrtvol. Poté jsem zabouchla dveře do pokoje, odhodila tašku do rohu, šla se převlíct do více komfortního domácího oblečení a ulehla jsem na postel. Úkoly.. heh, no jasně. I přesto že nějaký mám, kašlu na to. A pak se divím že mám špatný známky, když se neučím a nedělám to, co mám. Když ono je to taak těžký..
No nic, jdu zavolat Kate a o všem ji řeknu. Kate je moje nejlepší kamarádka už od školky a říkáme si úplně všechno. Popadnu mobil a zavolám přes FaceTime Kate.

,,Ahoj Tay!" Pozdraví mě s nadšením.

,,Ahoj!" Pozdravím jí nazpátek. Sice jsme se viděly ve škole, ale i tak se zdravíme, jakoby jsme se neviděly roky.

,,Jak se máš?" Zeptá se. V tu chvíli se můj úsměv změní ve výraz 'nic moc' a to jí taky řeknu.

,,Noo, nic moc, co ty?" Odpověděla jsem ji

,,Já celkem fajn. A proč ty nic moc? Stalo se něco? Někdo ti zemřel?" Ptala se smutným pohledem

,,Ne, nikdo mi nezemřel, kromě mýho vnitřního já před pár minutama.." Pousmála jsem se nad svou větou. Přišla mi vtipná, ale pak jsem opět zvážnila. Potom jsem ji to všechno řekla, měla úplně stejnou reakci jako já, když to řekla moje máma mně. Nejdřív se začala smát, načež uviděla můj vážný výraz a smích ji přešel. Uklidňovala mě, že to nebude určitě tak hrozné.. Prý že jedna její známá taky měla domácího učitele a byl docela v poho. Doufám že ten můj bude taky v poho.. Snad to nebude nějaký úchylný padesátník... S Kate jsem si volala až do večera, ale pak už musela jít.

Sešla jsem po schodech dolů, udělala si večeři a opět zmizela do mého pokoje. Po pár minutách jsem to dojedla, a nakonec i usla.

_______________________________________

Hi! je tu nová storka a tentokrát první na Harryho Stylese :D upřímně si nemyslím že mě sleduje někdo, kdo by měl rád Harryho (samozřejmě že to nemusí číst nutně někdo kdo ho má rád ale snad se chápem xd) a tak tenhle příběh nejspíš nikdo nebude číst ale i tak ho budu psát! :) můžete mi do com. zatím napsat jak se vám líbí první část a budu ráda i za votes :) 🙌🏻❤️

venia<3