3 část

248 5 0
                                    

Rozhovor z Remusem a to že jsem mu vše na rovinu řekla mi dost pomohlo v pokoji jsem si lehla na postel a přemýšlela najednou se otevřeli dveře ignorovala jsem to
"Ahoj Charlotte "
Řekla Lili z vesela a já přotočila oči bylo mi sice lépe ale na nějaké tlachání veselost a kamarádění náladu opravdu nemám
"Někoho vedu"
Já ji povzdechla a vyšvihla se do sedu společně z Lili u dveří stála černovláska z vlasy do delšího mikáda a hnědými očmi
"Ahoj já jsem Katte"
Řekla a usmála se
"Nazdar"
Řekla jsem
"Ty jsi fakt tančila balet ?"
"Jo"
Řekla jsem
"To muselo být super"
"Jo bylo to super..."
Řekla jsem z povzdechem a vzala si berle a odešla kulhala jsem hradem a přemýšlela o všem možném o tom co se ze mě stalo jsem hnusná na venek i ze vnitř jsem hnusná na Lili i na tu její kamarádku Katte ale prostě všechno mě štve naštve mě každá drobnost a neumím být milá furt mě bolí ta debilní noha
"SAKRA !!!"
Vykřikla jsem a jednu berle hodila na zem a zrovna někdo šel kolem zatraceně
"Charlotte jsi v pořádku ?"
Zeptal se hlas Brumbála
"Ne nejsem a ani nikdy nebudu !"
Vykřikla jsem že slzama
"Charlotte...musíš si dát čas a smířit se s tím a kdo ví lekokouzelnictví tak pokračuje a jsou přece naděje že ti jednou vyjde ta operace"
"Jednou..."
Zasmála jsem se zoufale
" je to složitý a ryskantní zákrok a málo kdo si na to troufne a hybnost asi nikdy původní nebude"
"Charlotte...znám tě od malička tví rodiče sice moc milí jsou ale ty a tvá teta jste jiné ty jsi od jakživa byla veselá a bojovala jsi sice jsi byla až moc ambiciózní ale jinak celkem fajn víla"
"Má teta už tu pět let není tak ji laskavě nevytahujte"
Štekla jsem mrzutě
"Fajn na rovinu myslím že by byla škoda kdyby z celkem hezké holky se stala zabšklá opuštěná a mrzutá ženská"
Řekl já protočila oči ale v duchu uvažovala nad jeho slovy
"Jak myslíš ale pomatuj teď jsi ve věku kdy si nejvíc získáváš přátelé a nepřátelé je na tobě čeho budeš mít víc"
Řekl a než jsem se nadála odešel pryč došlo mi že vlastně ani nevím kde teď jsem
"Ahoj"
Ozval se Remusuv trošku smutný hlas
"Ahoj.."
Řekla jsem
"Co se děje ?"
Zeptala jsem se z nárážkou na jeho utrápený výraz
"Nic jen...nic přemýšlel jsem o tom co se ti stalo......"
"Aha ale to asi není ten důvod"
Řekla jsem
"Nic"
Řekl a chystal se odejít
"Remusi !"
Vykřikla jsem a on se otočil
"Mohl by jsi mi prosím říct kudy se jde zpět do věže ?"
"Jo....půjdeš rovně doleva pak rozně po schodech a jseš tam"
"Dík"
Řekla jsem jsem a vydala se zpět v hlavě mi vstala slova Brumbála ale musím se na ně vykašlat nevý o čem mluví !

Slzy víliKde žijí příběhy. Začni objevovat