Asi je to jen ten nikotin, ale je mi to jedno. Ne to štěstí, ale ta nezávislost na světě, uvolněnost tvarů, všechno je mi to jedno a v tom si žiju, ve chvíli momentu. Je leden, zapadající Slunce ještě před čajem o páté zalévá Újezd zlatem. Je to fajn, sice nevidíme ptáky ale za to spoustu hvězd, odrážejících se v krytech lamp, dochovaných za Pražským smogem, mizejících v očích. Je poměrně jasno, vidím kouř, jak se vlní kolem toho Měsíce, jako já kolem tyče v metru, s jasnou hlavou a čistým srdcem.
