KaPiToLa 1✓

28 4 0
                                    

Prudce se posadím na posteli když uslyším někoho pořádně bouchat na dveře. Sejdu schody dolů a vidím přes sklo za dveřmi vysokou postavu. Netuším kdo to je a co tam dělá ale mám v kalhotech nasráno, husí kůži a studený průvan na zádech. Vrah by to být určitě nemohl protože by nebouchal tak silně na dveře jako kdyby byla zombie apokalypsa ale šel by si oknem dovnitř ne?
Sejdu schody dolů a vidím za sklem od dveří silnou postavu tak že to je chlap.

"Kdo je tam?!" zakřičím dost hlasitě aby mě slyšel protože víc jak 3 metry ke dveřím nevlezu.

"Ell! Otevři ty zkurvený dveře potřebuju si s tebou promluvit je to pro tebe důležitý!" Zařve nazpátek William.
Aspoň už víme pachatele který narušil můj polední spánek v sobotu!

"Jasně, čekej chvíli" řeknu mezitím co odemykám dobře.

"Že ti to trvalo. Tos ještě spala nebo co že jsem musel bouchat?!"přectav si že jsem cvičila na svých špekáčlách místo toho abych se povalovala v posteli jako každý puberťák v sobotu. Užíraly mě myšlenky.

"Možná jo možná ne. Co ti je potom. A proč si sakra přiletel až sem co je tak důležitý že jsi sem musel?" tohle je velmi zajímavá otázka protože Will bydlí v Kalifornii zatímco já tady v New Yorku.

"Proto jsem si přiletěl si tebou promluvit tak že si sedni protože to bude menší překvápko" sedla jsem si na židli jak řekl.

"Tak povídej co je tak důležitý že jsi přijel přez 2 000km. abys mohl své 'sestře' říct něco důležitého" ušklíbla jsem se na něj a postavila vodu na 2 kafe.

"Víš že máma s tátou zemřeli že" přikývla jsem.

"A ještě nejsi plnoletá tak že to znamená..." teď mi spadli 2 hrnky na zem když jsem si uvědomila co mi chce říct.

"Já... já u v-vás b-bud-du by-bydle?!?" zakoktala jsem tiše a on přikývl.

"Tak počkej jesli u vás teda budu bydlet tak to znamená že se stěhuju. Kolik mám času na stěhování věci a tak?" zeptala jsem se a pak se tiše ozvalo mé bříško které zapomnělo na večeři. Tak sem šla do lednice ale tam našla kulový.

"Asi tak týden a půl než se to zařídí ve škole" super já se stěhuju. Mám co slavit. Třeba bude po šikaně protože ty modřiny co mám na nohou a na břiše bolí jak prase.

"Fajn tak že se stěhuju ale podle mě to ani týden nebude tady věci se dají když tak do bazaru nebo já nevím ale tahat se nebudou ne? Jen oblečení a možná něco v mým pokoji i když tam toho moc není" Pravda je že v pokoji nemám nic. Jen tvrdí postel skříň s pár oblečením.

"Tak fajn tak teda týden a ne tyhle krámy se nechaj. A jsem tady u nejbližšího hotelu s Rose a Nathalie. Rose si vzala v práci dovolenou na 2 týdny a já sní tak že jestli chceš mohli byste se seznámit pokecat a tak víš co..." řekl Will

"Jestli chceš abych se bavila s tvou holkou tak dobře ale řekni mi proč ses mi neozval? Telefon mám a když byly táta s mámou ještě naživu tak jsi jim mohl zavolat jaký mám číslo nebo tak. Proč ses jen tak vykašlal. Mohla jsem mít aspoň normální vztah v naší rodině. Mohla jsem se někomu svěřit a tak ale já nemám nikoho a neznám někoho kdo by si se mnou v klidu popovídal místo toho aby na mě ukazovali 'hele to je ta kterou znásilnil její otec' nebo 'kdyz jsi dala svýmu tátovi tak proč mě ne?' a tak a nikdo s tím ní nedělal a ani policie. Aby to někdo řekl že mě táta znásilnil a matka týrá tak ne a ty se tady zjevíš a řekneš že se stěhuju. Mám z toho i radost ale já se bojím jasný? Mám strach že to tam někdo zjistí a bude to, to samý jako tady" ani si neuvědomím že mi tečou slzy. Will se na mě nechápavě podívá a pak si mě přitáhne do obřího obětí. A já jen zůstanu stát protože to je první obětí od svého bráchy které jsem kdy dostala.

"Je mi to líto Ell, vím že si to neměla lehký to ani já ale nikdy by mě nenapadlo že by tě otec znásilnil. Teď bych ho zabil ale už mrtvej je. A věř mi že se to tam nikdo nedoví a budeš pod ochrannou. A promiň že jsem se neozval ale měl jsem dost práce po celý čas abych se dostal tam kde jsem teď když jsem tam přijel s prázdnou tak jsem myslel že umřu ale pak se objevila Rose a se vším mi pomohla. A víš co? Teď půjdeme na oběd i s Rose a Nathalie se poznáte aspoň. Věř mi ona si tě oblíbí když se dokázala zamilovat do mě" usměje se Will a já sním. Tak že víte co to znamená? Will mi koupí oběd! A já nemám prachy tak že doufám že mi ho koupí.

"Snad jo Wille, snad jo" Odtáhnu se z objetí a usměju se od ucha k uchu.

"Tak jo, máš tady něco na sebe nebo si půjdeš koupit oblečení s Rose. Věř mi ona má moc ráda módu"

"Ehm Wille, jakoby já nemám prachy tak že asi ne" ani nevíte jak bych si něco koupila ale ne hci být svině a kupovat si za jejich peníze.

"Peníze neřeš je jich dost" zarazila jsem když to řekl.

"Počkej tak že kdybych utratila 2 tácy na oblečení tak to bude jedno? Seš milionář nebo já to nechápu. Eh."

"Nejsem milionář. Sice mám peněz dost a nevadí když utratíš 2 tácy na oblečení ale když to budeš dělat každou chvíli tak jo budeme v háji"

"Neboj až taková mrcha nejsem" usmála jsem se na něj.

Tak to dámy mám první kapitolu tohodle příběhu ale je moc krátká podle mě ale to nevadí.
Jestli dovolíte budu ráda když dáte hvězdičku.
Love ya

His princessKde žijí příběhy. Začni objevovat