song for you

3.

otevřela jsem těžká víčka, rozhlédla se a po mém dvouminutovém transu mi konečně došlo, že už jsme na letišti. spala jsem cca třičtvrtě hodiny, takže to dospím ještě v letadle. vylezla jsem a složila moji deku do klubíčka. kdo by ji taky skládal, když se do ni za chvíli stejně zachumlám znovu že? pobrala si kufr s kytarou a vyrazila za rodičema.

bylo kolem osmý, sedli jsme si před vchodem na nějakých pár židlí.

v kolik to odlétá? zeptala se moje mamka unaveně mého táty.

kolem půl desátý by jsme měli odevzdávat zavazadla a v deset by jsme měli být už v letadle. odpověděl jí a přitom ji hladil po vlasech.

sledovala jsem je jak jsou pořád po těch letech do sebe zamilovaní a dělalo mi to neskutečnou radost.

no nic dojdu na záchod a pro něco k jídlu, chcete taky něco? rodiče už jenom zakývali hlavou že nechtějí a já se zvedla a šla po schodech nahoru směrem na toalety.

měla jsem na sobě nějakou obyč černou oversize mikinu a šedé tepláky. udělala jsem svou potřebu a umyla si ruce, měli tam nádherný zrcadla. udělala jsem si fotku a poslala ji do skupiny s tím, že už jsem na letišti. všichni mi začali hned odepisovat, ať se tam mám dobře a že mám zase napsat až budu v Kanadě. jen jsem zavřela telefon a vyšla do nějakých těch fastfoodu co tam jsou.

sešla jsem opatrně schody, protože vím že bych si dala na držku s mým štěstím. bylo jich tu hodně, od starbucksu až po burger king. musím si dát kafe jinak se tady složím přímo na zem.

objednala jsem si iced white chocolate mocha a čerstvě udělanou wafli, zaplatila jsem ze svoji karty co mám v mobilu a šla si sednout k jednomu ze stolků. jak byla noc, byl to hodně dobrej vibe. nasadila jsem si sluchátka a koukala na tik tok. jak jinak. snědla jsem to a zbytek nápoje si vzala sebou k rodičům.

překvapivě spali, to mě napadlo se jít porozhlédnout po různých obchodech. byla tu kosmetika, jídlo a další jídlo, jsou tady i nějaké známé obchody s oblečením, ale to není nic pro mě. nakupuji totiž jen v sekáčích, nikde lepší hadry nenajdete.

měla bych se už vrátit je 21:14 a v půl odevzdáváme zavazadla. rychle jsem přiběhla k rodičům a už jsme pomalu šli na takový ten pás kam odjedou kufry.

pozor na tu kytaru, varuju vás. řekla jsem tý borce co stála za pultíčkem a kontrolovala pasy, vyznělo to až jak kdybych si dělala srandu, ale já si šprýmy nedělala.

odevzdali jsme pasy s moji fotkou na které vypadám jak kdybych se právě vykoupala a v něčem vyválela. ochranka nás zkontrolovala jestli nemáme zbraně nebo fet. haha to by bylo vtipné kdybych u sebe měla zrovna gram hulení, že?

už jsme šli chodbou, která vede přímo dovnitř letadla. tak moc se těším, že mi asi vyskočí srdce z hrudi. ukázali jsme lístky a šli si najít čísla našich sedadel.

sedím u okna! vykřikla jsem s nadšením a zaplula dozadu k oknu.

táta seděl na kraji. já se pohodlně usadila a zachumlala se do deky. už jsem cítila malé uvolnění mého celého těla, usínáni. tak počkat nemůžu spát chci vidět svítící město a jak vzlétáme. rychle jsem otevřela oči a koukala z okýnka. letuška vysvětlovala pokyny co bychom měli dělat pokud by letadlo padalo, ale já neposlouchala, protože kdyby letadlo padalo jsem probably mrtvá tak či tak. už ticho a zapluj někam. konečně zavřela pusu a bylo připraveno na odlet.

rozjíždělo se a já v sobě cítila adrenalin, miluju adrenalin. byli jsme těsně nad zemí a letadlo stoupalo výše a výše. bylo to super. hleděla jsem na město, kde svítilo milion světel a všechno se zdálo naprosto malinkaté, jako kdybych teď byla pánem já. už zase ten pocit uvolnění, tentokrát jsem ho nechala, aby si mě vzal sebou.