Selekce aneb Syn magického Dušana

Kapitola 32. Francouzská recepce

Štěpán nervózně pohlédl na Kubíka. Zbývalo 5 minut. Štěpán si ještě jednou zopakoval francouzskou výslovnost. Tohle musí zvládnout. Tři minuty. Adam si všiml, že má špinavou kravatu a musel si ji rychle vyměnit. 1. minuta. Princ se rozehrává na varhany. Ondra hypnotizovaně pozoruje dort a modlí se, aby si už mohl kousek dát. Pak se otevřely dveře. (Otevřel je lokaj, dveře se samy otevřít neumí, pokud nejsou na elektřinu a to Dušanovi přišlo moc drahé, takže takové dveře v paláci nenajdete). Štěpán s Kubíkem za doprovodu prince spustili dvojhlasně Marseillaisu. „ Allons enfants de la Patrie, Le jour de gloire est arrivé! Contre nous de la tyrannie, l'étendard sanglant est levé, L'étendard sanglant est levé, entendez-vous dans les campagnes Mugir ces féroces soldats?..." Štěpán si nebyl jistý svou výslovností, slovíčko l'étendard mu dělalo problémy. Zatímco Kubík se Štěpánem pletli text a princ noty, dovnitř vstoupili hosté. První starý francouzský král, který se opíral o svou hůl, za ním žena, která vypadala přesně jako Dušan, jenom měla vlasy, její manžel, který táhnul za ruku pětiletou holčičku, která brečela a křičela, že chce zpátky domů, protože tam nechala svoji korunku s růžovýma kamínkama a nakonec mladá dáma, ketrá by mohla z fleku soutěžit na miss NSRT. (Jen tak mimochodem, miss Francie už vyhrála, takže by asi vyhrála i miss NSRT). „Kazimíro!" zvolal Dušan a dokolébal se ke své sestře, aby ji obejmul. Vzhledem k jeho i Kazimířině váze to šlo těžko. „Stlejdo Dušane, ten dolt je plo mě?" zeptala se Fleur. Pak se do rozhovoru zapojila i Štěpánka. „Ne Fleur, ten je pro všechny. Ale neboj, určitě dostaneš tolik kousků, kolik budeš chtít". Jen Štěpán a Kubík věděli, že dort je celý napuštěn rumem, takže ostatní považovali dort za neškodný. „Já ho chci celej!" dupla si Fleur. V modrých šatičkách a korunce vypadala roztomile, ale kdo ji znal, věděl, že je to ďábel s plyšákem v ruce. „Zlatíčko prosím tě, nemůžeš dostat celý dort, musí zbýt i na ostatní!" řekla laskavě Kazimíra. „Ale já chcííííí!" Fleur se znovu rozkřičela a Aben ji musel zvednout do náruče, aby zase přestala. Šimon si celou dobu rovnal noty a doufal, že se přivítání s rodinou vyhne. „To je ale blázinec co?" ozvalo se vedle něj. Šimon se lekl a pak zůstal ohromeně stát. Juliette byla opravdu krásná. „No.. no.. to jo." vykoktal Šimon a doufal, že to nebude znít moc přitrouble. Pak se oba dva usadili ke stolu. Na neštěstí seděl Šimon u soutěžících a ta čarokrásná Francouzka seděla u svého bratra a otce. Podle Štěpána i Šimona byl oběd vynikající. Podle prázdných talířů přišel vynikající všem. Teda až na Fleur, která křičela na celý stůl, že nechce zelí, maso ani knedlík, že chce jenom ten dolt. Nálada byla jinak docela spokojená. Ale jen na chvíli. Pak totiž lokaj znovu otevřel dveře a dovnitř vstoupila babička Anička. „No Dušánku! Jak to, že jste na mě nečekali s obědem! Víš jak je to z Islandu daleko? To aby si člověk pořídil soukromý tryskáč!" „Babi ty máš soukromý tryskáč." poznamenal suše Šimon. „Nebuď drzej! To je tou vaší výchovou! To za mých mladých let.." „Nechci to zelí!" prskla Fleur, které vadilo, že už není středem pozornosti. „Fleur, zlatíčko!" Babička Anička by to nikdy sama nepřiznala, ale Fleur byla narozdíl od Šimona jejím oblíbencem. Volným krokem došla k Fleur. „Něco jsem ti přivezla! To budeš koukat!" „Šokoládu?" zeptala se s nadějí v hlase. „Ne, čokoláda to není! Je to něco lepšího!" řekla bývalá královna a z jednoho z kufrů vytáhla dvoumetrového plyšáka Le petit cochon Součka. To byl Fleuřin oblíbený seriál. Dávají to pondělí-středa-pátek na Nova lady. Fleur se rozzářila a pak začala brečet, že si má tatínek stoupnout, aby vedle ní mohl sedět Le petit cochon Souček. Štěpánka si nakonec povzdechla a nechala donést ještě jednu židli. U stolu tedy seděl i Le petit cochon a Fleur mu rvala do pusy zelí, které z půlky naházela na zem. Šimon si povzdechnul. Snad tady tahle příjemná společnost nezůstane do Vánoc. I když u Juliette by byl moc rád. Když dojedli (nebo v případě Fleur naházeli jídlo na zem) přišel čas na dort. Krájení se chopila babička Anička. Zatímco Šimonovi ukrojila jen jedem malý kousek s tím, že to není zdravé, Fleur dostala tři megakousky a ať si když tak ještě přidá. Pak už se všichni začali bavit. Fleur si na svém iPhonu 13 Pro max pouštěla na plný pecky Le petit cochon Souček. „Salut, je m'appelle Le petit cochon Souček! C 'est mon cousin Adam! Et mon copain Havlina!" Málem tím překřičela karaoke, do kterého se pustili soutěžící se Šimonem. „Je veux de l'amour, de la joie, de la bonne humeur. Ce n'est pas votre argent qui fera mon bonheur. Moi je veux crever la main sur le coeur!" Díky lekcím Francouzštiny od Natky Štěpán věděl co zpívá. Že chce lásku, radost a dobrou náladu. Nenápadně se podíval na Šimona. Princ ho také po očku pozoroval. Juliette stála vedle nich a zvonivě se smála. Dušan musel odnosit kufry babičky Aničky. Francouzský král tancoval na Je veux. Královna si povídala s Abenem a Kazimírou. „A jak se vám ve Francii daří?" zeptala se Štěpánka. Věděla, že to radši nemá říkat, ale tuhle zdvořilostní otázku podle protokolu použít musela. „Ale teď moc dobře ne." vzdychla Kazimíra. „Představ si, před týdnem někdo vyloupil palác. Přišli jsme o všechny drahé vázy. Teď vůbec nevím, jak zaplatím Fleur školné!" Štěpánka protočila panenky.(Už víme po kom to Šimon má!). Další originální výmluva, jak si říct o peníze. Zamíchala si kávu. (S rumem samozřejmě, ale to věděl jen Kubík a Štěpán). S rumem bylo všechno občerstvení a nápoje. Proto, s přibývajícími prázdnými talíři, přibývaly i promile u hostů. Vypadalo to jako v autobuse, když jsme jeli z České televize. Jak tohle může dopadnout?