The Ravenborn

Vyhýbej se nevěstám

V kostele zazněl hukot hlubokého nádechu, odrážel se od zakrvácených stěn. Liss nemotorně vstala z rozlámané polohy na schodech, stála v kaluži své vlastní krve a zmateně si prohlížela ruce, pamatovala si jen bolest a utrpení. Byla slabá a nemotorně se motala po místnosti, když v tom uslyšela smích odněkud z chodby, dobelhala se ke dveřím, ale po otevření nikoho neviděla. Znovu se ozval smích, Liss pomalu šla za smíchem, zakopla a upadla, hrudí spadla na ruku a uslyšela lehké křupnutí, ale žádná bolest, vstala a opět následovala zvuk smíchu. Došla ke dveřím ze kterých smích vycházel, otevřela a uviděla služebné sedící u stolu, popíjející víno, které bylo přichystané na svatbu, zahleděla se na nůž uprostřed stolu, jedna z dívek měla ruce od krve. Jedna z dívek začala křičet a namířila kostnatý prst na Liss, všechny vyděšeně vstaly a začaly se shlukovat v rohu. zakrvácená dívka popadla nůž rozeběhla se k princezně a nemilosrdně ji bodla do hrudi, Liss ji odstrčila, chvilku jí trvalo, než si všimla, že služebné mají nyní spíše udivený výraz a zírají na její hruď. Pomalu sklonila hlavu a vyjekla, když uviděla trčet ze své hrudi hluboko zabodnutý nůž, s těžkým výdechem ho vytáhla a zírala na ránu, ze které pomalu stékal pramínek krve. Podívala se na dívky mačkající se v rohu a pak se rozeběhla z kostela, prudce rozrazila dveře, kolemjdoucí na ni udiveně zírali, utíkala ulicí a táhla za sebou dlouhé krví prosáklé šaty.

Doběhla až k paláci, provlékla se strnulými strážemi a pospíchala směrem ke komnatě svých rodičů, byla tak slabá a než stihla otevřít dveře podlomila se jí kolena a ona klopýtla a narazila do dveří, které se prudce otevřely. Její matka se k ní okamžitě rozeběhla, přičemž shodila hřeben, se kterým se právě česala, král však jen zkameněle zíral. Po nějaké chvíli se probral a pomohl jí na postel. Král běžel pro bylinkový čaj, a královna mezitím začala Liss odstrojovat, stáhla jí opatrně rukavici, poté i druhou a chytila jí za ruku, najednou ztuhla a křečovitě seděla, po celém těle jí naběhly nazelenalé žíly. Když matka dlouho nic neřekla a otevřela ospale oči, pohled na matku byl děsivý, vypadala tak strhaně, zato Liss najednou nabrala obrovskou sílu, jakoby z ní vysávala životní energii, nevěděla co to je, ale dávalo jí to sílu. Snažila se od matky odtrhnou, ale zároveň chtěla víc. Už to málem bylo, když v tom matka bez známek života upadla na zem, Liss se k ní okamžitě sehla, královnina kůže byla najednou zašedlá a vypadala jako kostra potažená kůží, její vlasy byly bílé jako sníh. Naopak Liss opět nabyla své krásy a její vlasy byly ještě černější než kdy jindy. Král se přiřítil s hrnkem horkého čaje, při pohledu na ležící královnu, položil hrnek na stolek tak prudce, že se polovina vylila. 

Zatímco král se se slzami v očích pokoušel vzbudit mrtvou královnu, Liss došla k oknu a znovu si prohlížela jemné ruce. Ohlédla se na krále a došla k němu, dvěma prsty mu otočila hlavu tak, aby si viděli do očí, od místa kde se ho Liss dotkla mu začaly okamžitě nabíhat žilky, bělmo mu zežloutlo a vlasy začaly bělat, po chvíli padnul bezmocně na zem. Liss z něj duši doslova vysála, se zatemněnými myšlenkami se z lehka usmála. V tom se však probrala z tranzu a při pohledu na těla svých mrtvých rodičů jí začaly stékat po tvářích slzy, prudce klekla na zem a rozplakala se. Poté zvedla zrak a uviděla se v zrcadle své matky, uviděla, že její dříve modré oči zčernaly a rty má modré, jako kdyby umrzla.