SADNESS [AVENGERS FF]

2

Hned co dám mobil do ruky všimnu si,že tohle není můj telefon. Já mám modrý samsung, tohle je Apple, ještě k tomu černý. Na obrazovce mobilu se znovu ukáže oznámení o nové zprávě z Viberu. Musela jsem si vzít tašku Williama, máme oba dva totiž stejnou barvu tašky na Notebook. Ale když William ode mne odcházel měl svůj mobil ne tenhle.. a žádný pracovní mobil nemá, jako ředitel společnosti Greener official nepotřebuje pracovní mobily. A ano mám jeho příjmení, neboť jsem jeho snoubenka. Hned co mě požádal o ruku zašla jsem na matriku kde mi to přijali..Zbývá nám tedy jediné,že mi tenhle telefon zatajoval,ale otázka je proč. Povytáhnu prstem nahoru na obrazovce a mobil se otevře bez toho aniž by potřeboval heslo či tak něco což mě hodně udivuje. William je ředitel velké korporace všechno si hesluje aby se mu někdo nedostal k důležitým informacím. V oznámení se ukáže další oznámení a to už neváhám a otevírám chat.

Na obrazovce se ukáže jak si William psal s nějakou ženou. Podle profilovky bych jí usoudila tak na dvacet let..možná víc a taky lze usoudit jediné..že to bude pořádná děvka.

Vím, nemám hodnotit podle vzhledu,ale já už mám takový odhad na lidi a většinou se trefím. Myslím,že ten odhad zvládám tak dobře díky mé práci. Za těch 6 let co jsem lékařka jsem se naučit odhadnout povahu pacienta a až na výjimky se to povedlo.  Podívám se už do chatu těch dvou, zarazí mě,že tu ženskou má William pojmenovanou   'sexy Lasička'..už z toho pojmenování se mi chce zvracet a to jsem se hravala už ve spousty mrtvolách což bylo nic oproti tomuhle. Z chatu jsem přečetla několik zpráv od Williama v podobě 'Miluju tě lásko, dnes v noci přijdu k tobě', samozřejmě,že milióny srdíček.. nebo 'Dnes budu u tebe a těším se na tvoje tělo', potom tam byly zprávy i od té děvky typu: 'Jsi jen můj, ta blbka se mi nemůže rovnat'. Hádám,že tou blbkou myslí mne...

Do očí se mi začnou hrnout slzy a hodím mobil na zem tím,že obrazovka praskne. Slzy mi začnou stékat po vlasech u obličeje a po oblečení. Sednu si na svůj gauč v místnosti a dál brečím. Celou dobu mě ten hajzl podváděl a já mu bezhlavě věřila. S ní si užíval a mě měl jen na peníze a teplou večeři, protože potom hned šel k té děvce. Chce se mi z toho zvracet. Jsem na sebe strašně naštvaná,že jsem mu tak věřila. Platila jsem za něj skoro vše a on ty peníze určitě dával té blbce. Dám dlaně na obličeje a setřu si slzy a vysmrkám se do kapesníku. Zvednu se z gauče a zvednu mobil ze země a v telefoních kontaktech vyhledám číslo na Williamův normální telefon a začnu na něj volat. Po krátkém vyzvánění mi to zvedne pohotový William a ještě před tím než stihne cokoliv říct začnu já:, ,,Poslouchej mě ty bezhlavý organisme, ty hajzle jeden. Už ke mě nikdy nechoď a jdi si radši za tou svojí k*rvou. Tenhle tvůj mobil vyhodím, tašku s notebookem taky a vyřeš si to jak chceš. A pamatuj si jednu věc TOHOHLE BUDEŠ JEDNOU SILNĚ LITOVAT," začala jsem se zlým tónem a přitom křičela,že to slyšela snad celá nemocnice, William chtěl už něco říct,ale já jsem ho rychle přerušila.

,,Pa puso." přecedila jsem mezi zuby a rychle típla hovor. Mobil si dala do svého kabátu, který jsem si vzala z věšáku a následně si ho oblékla na sebe. Obávám se,že se ze mě stal oficiálně bezdomovec, neboť jsem žila v domě Williama a moji rodiče jsou dávno mrtví. Nemám nikoho. K Sophii se nastěhovat nemohu, neboť ona sama žije u rodičů. Rychle vyrazím ze dveří mé kanceláře a jdu chodbou na recepci.