Minule jste četli: Až se vzbudí, budu muset sepsat protokol, a vybudovat jí tu pobyt. Zatím nevím na jak dlouho.+ Budu muset najít rodiče......
Napadlo mně že by mohla nechat pár věcí na tom místě kde jsem jí našel. Takže sem se tam vydal. Heruekaa, nechala tam batoh. Ale jako jestli je její to nevim no.
Protože nevím proč by si brala na spáchání sebevraždy batůžek jo, ale okay.
Samozřejmě že to mohlo být nějakých teenagerů, kteří si to tam rozdávali jo. Ale největší pravděpodobnost je že je to tý holčiny.
Vrátil jsem se do jejího pokoje a zjistil že už je vzhůru. Rozhlížela se po pokoji a vypadala dost naštvaně. Když mě zahlédla, da se říct že vyskočila z postele ale to její skákání ji ihned seslalo k zemi. Nečekal jsem ani vteřinu a sesunul se k ní. Nevypadala jako by jí něco bylo, takže jsem ji jenom položil na postel.
"Co tady dělám?!" Řekne když už začne reagovat. To jako není šťastná že jsem ji zachránil? Aspoň trochu vděčnosti ne? "Tady se ptám já.." řeknu a pokračuji svým monologem "zaprvé, co ty jizvy?"
Neodpoví, a rozhliží se dál po svém novém bydlení. " Kolik ti je?" Ptám se dál protože něco o ní vědět musím ne? Koukne se na mně utrápeným výrazem a odvětí. " Je mi sedmnáct" "jak se jmenuješ?" Podívá se na mně výrazem 'nezajimej se' ale pak stejně odpoví. "Carina Hartman..." Hezký jméno, má stejný příjmení jako Dylan. Asi schoda náhod. "Rodiče?" Sklopí hlavu do země, a je ticho. Řekl jsem něco špatně? Ne to je hloupost však jsem se zeptal jenom na rodiče. No doprdele jsou mrtvý... Podíval sem se na ní z lítostí, a ona mi poslala mírný úsměv. "No takže kdyby si něco potřebovala tak jenom zmáčkni to tlačítko tamhle nad postelí" řekl jsem a ukázal nad její postel, "jdu ti teď sepsat protokol, a udělat ti tady pobyt. Oficiálně si můj pacient" Řeknu, a pošlu jí povzbuzující úsměv, úsměv mi sice neoplatí, ale stejně z ní mám aspoň trošku dobrý pocit.
***
"Pane moormeiere, víte že z tohohle můžete mít velký problém! Vědí rodiče o tom že ste jí vzal k nám do léčebny?"
"Nemá rodiče.." řeknu a pan Blofis ihned sklapne. "Tím pádem žádný problém pane Moormeiere. Běžte sepsat protokol, a můžete jít léčit." Řekne s úsměvem, a ukáže na dveře za mnou. Vstanu a mířím si to ke dveřím.
Už jsem tu delší dobu a vím, že si pacienty brát a neohlásit to řediteli, je u něj vlastně trestný čin. Překvapil mně, fakt že jo.
Ahoooj🤝✨😽😽
ČTEŠ
Rozdílný
Teen Fiction**** "Nejsme stejný!" Křikne na mě Carina. "Jsme rozdílný!" **** Carina Harttman, člověk s psychickými problémy, možná bipolární poruchou. Payton Jay moormeier, člověk co pracuje v psychiatrické léčebně, zachrání mladou dívku před sebevraždou. Vezme...
