Shards of my heart [CZFF with 1D] ♥♥♥♥

Láska na první pohled?

Je listopad,můj nejoblíbenější měsíc v roce. Miluji podzimní počasí v Čechách, všude je cítit uschlá tráva a listí.

Mrzí mě že to opouštím, hlavně za takových okolností. Když mi rodiče řekli že se rozvádí nemohla jsem tomu uvěřit. Něco se ve mě zlomilo, ale smutek brzy nahradila zloba. Nechápala jsem jak jí to mohl udělat.Jak jí mohl podvést . Z mého přemýšlení mě vytrhl hlas mé matky " Mio vstávej, neříkej mi že si zase zaspala!" Rychle jsem se podívala na hodiny co mi vyseli na zdi. A z hrůzou jsem se zděsila, při pohledu na ně. Za hodinu mi letí letadlo do Londýna. Rychlostí světla jsem se vydala do společné koupelny vedle mého pokoje a provedla jsi raní hygienu. Potom jsem se lehce nalíčila, rozčesala vlasy a nechala si je spadnout na ramena. Když jsem byla se svým vzhledem spokojená, vydala jsem se zpátky do pokoje, kde jsem si oblékla modro-fialové krajkované šaty nad kolena, kolem pasu jsi nasadila černý úzký pásek a nazula si černé podzimní boty na podpatku.Když jsem usoudila že vypadám jak člověk, tak jsem si vzala černou kabelku( ano,pouze kabelku, protože svoje kufry jsem do Londýna poslala před týdnem), naposledy se rozhlédla po svém pokoji, v kterém jsem žila celých 19 let a vydala se vstříc novému životu. Když jsem přišla k bráně od našeho domu, tak jsem nemohla uvěřit svým očím. "Ahoj Mio",řekl. "Ahoj tati". Od té doby co se s mamkou rozvedli jsem ho neviděla." Co tady děláš?" zeptala jsem se ho s překvapeným tonem. "Přišel jsem se rozloučit se svou milovanou dcerou",řekl a usmál se. Nemohla jsem uvěřit tomu,co řekl, 2 měsíce se o mě nezajímá a najednou jsem jeho milovaná dcera?. "Tak už ses rozloučil a konečně můžu odejít".řekla jsem mu a šla k našemu autu ve kterém už seděla mamka. "Co tady dělá?" zeptala jsem se ji hned jak se rozjelo auto. " Chtěl se s tebou rozloučit, když tě tak dlouho neuvidí, a nemusela si na něj být tak nepříjemná." její odpověď mě zaskočila, " Já mám právo se takhle  chovat, dva měsíce se o mě nezajímá a pak si klidně přijde, a to nemluvím o tom, že tě půl roku podváděl!!" Nato mi ale odpověděla mlčením.Mlčení pokračovalo až do té doby než jsme dojeli k letišti. "Tak jsme tady zlatíčko". "Mami neříkej mi tak".Nesnáším když mi takhle říká."Promin, já jenom že mi budeš hrozně chybět".Zdá se mi to nebo se jí v oku zaleskly slzy."Mami nebreč, budu sem jezdit, a neříkej mi že nejseš ani trošku ráda, že budeš mít volnej  barák pro sebe" řekla jsem jí a lišácky na ní mrkla. Začala se smát "Připomínáš mi tvého bratra, ten měl vždycky takovéhle narážky". Teď už jsem se začala smát i já. Měla pravdu,brácha Rob měl vždycky co říct, i když je starší o 3 roky, tak se chová jako puberťák. Zajímalo by mě jestli konečně dostal rozum, vlastně to za chvíli zjistím, jelikož se bratr odstěhoval do Londýna a už tam bydlí 2 roky,tak jsme se domluvily že u něj budu bydlet. Ani jsem si to neuvědomila a už jsem se s mamkou objímala. Po pěti minutách loučení jsem se  dostala do letištní haly. Nebyla to obyčejná hala, protože jsem letěla 1.třídou. Než jsem prošla všemi možnými kontrolami myslela jsem že mi upadnou nohy. Takže jsem si oddechla když jsem konečně seděla v letadle. Najednou se mi začali zavírat oči, a během okamžiku jsem se vydala do říše snů. Vzbudil mě až  hlas pilota, že přistáváme na letišti v Londýně. Musela jsem se nad tím,ani nevím proč pousmát. Po vystoupení z letadla jsem se vydala na WC. Jelikož mé orientační schopnosti jsou na bodu mrazu, tak jsem je nemohla dlouhou dobu najít. Hned jak jsem vykonala potřebu,tak jsem napsala Robovy : Už jsem v Londýně, seš už na cestě? XX Mia.  Hned mi přišla odpověď: Už jsem před letištěm tak koukej makat prdelko XXRob. Koukám že jsem doufala zbytečně,že dospěje. Nesnáším ty přezdívky který mi mamka s Robem dávají. Podívala jsem se naposled do zrcadla,trochu si upravila vlasy, začala jsem vycházet od záchodů a přitom zandavala mobil do tašky. Ale najednou do mě někdo vrazil a to bych nebyla já, kdyby mi mobil nespadnul na zem a nerozbil se. "Promin",řekla ta osoba která do mě vrazila. Oba dva jsme si klekly a šáhli po mém rozbitém mobilu.Moje ruka byla rychlejší, takže jeho dopadla na tu mou. Když jsem spatřila naše ruce tak jsem vzhlédla pohledem k němu. A v tu chvíli jsem zato byla velmi ráda. Když se naše pohledy střetly uviděla jsem v jeho očích malou jiskru. Ani jeden z nás se nezmohl na slovo, jenom jsme tam tak klečeli s rukama spojenýma a dívali jsme se navzájem do očí.

Takže zatím nic moc, ale slibuji že se to zlepší,snad se vám to aspoň trošičku líbilo a budete číst dál. A omlouvám se za pravopisné chyby které tady byly a ty co budou:)           Teri