Byl Štědrý den. Všude již byla bílá chladná přikrývka, avšak já musela prodávat zápalky kousek od našeho ne moc útulného domku.
Od doby, co se maminka stala andělem a táta utápěl svůj žal v lahvích od vína se vše změnilo. Můj život už nebyl tak barevný jako dříve. S maminkou již nepečeme tvarohové buchty a táta je od té doby jiný. Říká, že vše je moje chyba a já si to též začínám myslet.
Proto mne teď objímá chladný mráz a mne již zbývá poslední krabička zápalek. Nesmím se vrátit domů, dokud vše neprodám. Táta by mě zase zbil. Sníh mě pálí do rukou pokaždé když někomu nabízím zápalky. Většina lidí, avšak spěchá domů za dokonalou rodinou, do tepla, které vydává hořící krb. A mě si nevšímají. Jediné, co mi teď zbylo je můj život a poslední tři zápalky
Zapálila jsem první sirku a od plápolajícího plamínku začalo vyzařovat teplo. Najednou přestala být zima, vidím sebe u stolu plného dobrého jídla. Okolo sedí celá moje rodina. Táta nevypadá opilý. Konečně mám všechno to, co mi život odepřel, ale jak sirka zhasla, obraz zmizel a zase do mě narážel studený vítr stejně, jako předtím. Tak škrtám druhou sirkou, vánoční přání a zase vidím sebe, vidím dárky, držím nové azurové šaty. Natahuji ruce se smíchem se otáčím na matku, probrala jsem se ze snu. Zápalka sičivě zhasla. Chci se vrátit zpátky, a tak škrtám další sirku. Poslední sirku a vidím svoji mámu, jak natahuje ruce říká: ,,Dnes se vrátíš domů."
Tentokrát jsem se již z tohoto snu neprobudila. Bylo tu příjemné teplo a já byla s maminkou, avšak jsem nikde nemohla najít otce. Poté mi to došlo.
Přišel nový den a bledé slunce svítilo na zledovatělou cestu, kde leželo bezvládné tělo.
Všichni kolemjdoucí ji litovali, ale tehdy už byla mladá prodavačka zápalek daleko.
Tam kde není zima, bída ani bolest.
Tento příběh měl být původně líčení. Avšak jsem to nějak podělala a je z toho vyprávění. :D
