Forever in my heart

Forever in my heart - Kekemato

Měsíc jasně svítil a celé městečko Soul se dalo do svého nočního dění. Ve městě se nacházelo o mnoho více lidí než ve dne, noční kluby byly přeplněné všichni se skvěle bavili, jen jediná osoba, která takhle svůj noční život netrávila byla Kate.

Seděla na okenním parapetu a sledovala jasně svítící měsíc a plno zářících hvězd okolo něj. Každou noc od té doby co byl Chanyeol na svém turné takhle sedávala a počítala hvězdy a moc si přála, aby se už vrátil domů.

Chybělo ji jeho objetí, jeho polibky a jeho hlas šeptající slova "Miluji tě". Moc ji chyběl a každým dnem zjišťovala jak se její stesk po něm navyšuje. Těch pár telefonátů a pár napsaných zpráv ji zkrátka nestačili. Kolikrát si říkala, že je neuvěřitelné jak tohle zvládá a že tehdy byla dost odvážná, když se dala s Chanyeolem dohromady. Protože slyšet komentáře okolních lidí, kteří jen neustále opakovali slova, která nebyla ta co by chtěla slyšet. Slova jako, že takový vztah nemá smysl, že bude věčně pryč a ho měsíce neuvidí, že je zkrátka nemožné aby něco takového fungovalo. Ale Kate a Chanyeol to viděli jinak. Jejich pouto bylo každým takovým slovem, takovou narážkou silnější.Vždycky jim to zvedlo koutky a byla to jedna z mnoha dalších věcí, kterým se společně mohly smát. Jen poslední večery se tomu Kate směje sama a je ji líto, že se o nové poznatky nemůže podělit s Chanyeolem.

Bylo půl desáté pryč a Kate vstala z parapetu a pomalým krokem došla k šatní skříňky ze které vytáhla mikinu, kterou Chanyeol hrozně rád nosíval a důvod proč si ji nevzal s sebou byl ten, že ji tam nechal Kate. Aby pokaždé, když ji bylo smutno si ji mohla obléct a zachumlat se do ní. Cestou zpět k oknu si vzala z nočního stolu telefon a posadila se znovu na parapet.

Sice už bylo dost pozdě, ale Kate si nemohla odpustit telefonát Chanyeolovi. V duchu odpočítávala pípání v telefonu a čekala, kdy ji to konečně zvedne.

"K-Kate?" ozvalo se na druhé straně.

"Chanyeole? Bože, jak ráda tě slyším," řekla Kate s radostí a rozzářila se úsměvem ve tváři.

"Já tebe taky, moc mi chybíš. Ani si nedokážeš představit jak moc," odpověděl Chanyeol.

"Ty mě taky, kéž by jsi tady byl a mohl slyšet to co o nás zase okolí hlásí. Teď jsem to jedině já, která se tu teď směji. Jedině, komu to teď říkám je tvoje mikina, kterou jsi mi tady nechal," odpověděla Kate.

"Jsem rád, že slouží tak já má. Heh, ještě pár dní Kate, ještě-"

"Ještě tři dny Chanyeole. tři dny a už tě konečně uvidím," skočila mu do řeči a zasmála se.

"Ty to vždycky dokáže říct líp než já. A Kate?" řekl smutným hlasem.

"Ano?" špitla Kate tiše, protože tušila, že se s ní hodlá Chanyeol rozloučit, protože ho určitě čeká spousty práce.

"Je mi to líto, ale už budu muset končit, práce volá,"

"Já vím, tak běž ať neztrácíš čas. Nezapomeň, že tě mám hrozně moc ráda, moc mi chybíš," řekla znovu ještě tišším hlasem.

"Kate, miluji tě víc než cokoliv na světě a každým dnem mi to dochází víc a víc a strašně moc bych si přál být teď s tebou. Už se opravdu moc těším, měj se krásně a ještě to ty tři dny vydrž. Věřím ti, že to zvládneš," rozloučil se s ní Chanyeol a zavěsil.

Po ukončení hovoru se Kate se slzami v očích schoulena do klubíčka v posteli a snažila se usnout. Po chvíli převalování se ji to nakonec podařilo.

Dny plynuly rychle a Kate, každým dnem odškrtávala dny v kalendáři jen co dorazila křížkem k číslu dvacet sedm, rozzářila se úsměvem na tváři a její srdce chtělo každou chvíli puknout a roztříštit se na několik malých kousků. Dnes už se konečně vrátí, ten, koho naprosto nepopsatelně miluje, ten, který ji tak moc chyběl, že by nejradši ty dny neexistovala, aby nemusela pociťovat ten bolestivý stesk. Ale zvládla to, co slíbila. Slíbila mu, že zůstane silná, že to zvládne. Musela.