Jako všichni ostatní jezdím i já k babičce. Jezdíme tam na chatu do obce Chýnov, máme tam partu kamarádů. Já, Markéta, Aneta a Mája. Všichni máme rádi dobrodružství. No a tak jsme se jednoho dne vydaly prozkoumat místo za fotbalovím hřištěm. No a jak jsme šly tak jsme narazily na potok. Ale to pro nás nebyla žádná překážka. Všichni jsme si zuly boty a potok jsme přeskákaly. A hned za potokem jsme našly plot a za plotem starou rozpadlou chatrč. A hrozně nás zajímalo co tam je. Tak jsme přelezly plot a v tu ránu vidím něco ohromujícího. Byla to lebka kozoroha. Všichni jsme se lekly a utekly jsme ale ne zas tak daleko protože nás něco přitahovalo k té chatrči a tak jsme se obrátily a šli jsme dál k té chatrči. Byl tam kurník bez slepic, bylo tam jen peří bylo to strašidelné místo. Pak nám zvedla náladu malá žabička která nám přzskočila přez cestu. Když jsme se přiblížily blíž tak jsme uviděli krb. Byl tam štítek s nápisem: vyrobeno-1823. Takže to muselo být hodně starý. Chatrč byla polorozpadlá takže tam všude bylo kamení a cihly. A to nejhorší co jsme mohly vidět byla kosa! Ale to nebylo zdánlivě všechno. V malém sklepním okýnku tam na nás vykoukla stará tvař nějakého může nejspíš neměl oko! Něco zamumlal. My jsme se tak lekly že jsme se rozeběhly o sto šest směr potok. Rychle jsme přelezli plot a Mája zakopla všichni jsme se bály že ji dohoní, ale naštěstí se dokázala rychle vzpamatovat a přelézt plot mák jsme rychle proběhly přez potok ( bylo nám jedno jestli jsme mokrý nebo ne ) a běžely jsme na fotbalové hřiště a to vám povím že se běželo fakt rychle když víte že vám za zády běží divný chlap. Naštěstí se po hcvíly
otočil a šel naspatek. Slíbyly jsme si že už tam nikdy nevkročíme
Pokud se vám tato kapitola líbila tak jsem hodně ráda je to moje jedná z prvních knížka tak se omlouvám za gramatické chyby. Další kapitola bude delší a budu se je snažit vydávat jednou za týden...A NEZAPOMEŇ MĚ SLEDOVAT
