Boj o Přežití: Leonův Úkol, díl první

Úvod

Sucho, horko a déšť jen výjimečně. Takto vypadalo klasické počasí v Oniissi v tomto ročním období. To však nikomu z dětí nevadilo. Méně deště znamenalo více slunečných dnů a tím pádem více času, který mohou trávit s dalšími moryn v parcích nebo na hřištích. Všichni byli šťastní. Všichni, až na Leona. Ten každý den pracoval na poli, kde se pěstovaly olešky – nejčastější obživa tamních moryn. Dostával za to pár šupů, ale Leon by vzal jakoukoliv práci, aby pomohl uživit jeho rodinu. Pražící slunce mu práci ztěžovalo a Leon by dal cokoliv za pár dešťových kapek, které by ho alespoň trochu osvěžily. Z toho neskutečného horka se mu začalo dělat špatně, tak mu nezbylo nic jiného, než si dát pauzu od činnosti, kterou ten den dělal už několik hodin.

Věděl, že jestli ho načape jeho šéf, bude to průšvih, on už ale nemohl dál, musel se na chvíli zastavit. Na chvíli si sedl na zaprášenou špinavou zem a zahleděl se před sebe. první co spatřil byli moryn běhající v parcích. Leon tam zahlédl i pár svých vrstevníků jak si s mladšími dětmi hrají na babu. Smáli se a užívali si přítomných okamžiků. Byli tu lesní, skalní, vodní, pár ledových a čas od času dokonce i ohniví moryn, a i přesto mezi sebou nedělali žádné rozdíly.

Leon vždy toužil být mezi nimi, ale věděl, že by to nešlo. Jednak na to neměl čas a navíc by ho mezi sebe nepřijmuli už jen proto, že by ho považovali za chudáka. Navíc si vždy udržoval kamennou tvář, bylo pro něj obtížné dát najevo jakékoliv emoce a kdo by vedle sebe chtěl mít někoho bezcitného? Nikdo, a Leon to moc dobře věděl. Už to nebyl malý chlapec, nedělal si iluze.

Byl tak zabraný do svých myšlenek, že si ani nevšiml přicházejícího nadřízeného. „To si děláš srandu ze mě! Tohle už je tenhle týden podruhý, co si tady místo práce válíš šunky! Máš vyhazov mladej, hned mi zmiz z očí!" Tohle Leon nečekal. Myslel si, že třeba dostane lepší výplatu, ale to, že ho z práce vyhodí bylo moc. Začal uvažovat, jestli to není dobře, ale nebylo. Nutně potřeboval nějakou práci, ale nebylo lehké nějakou sehnat. Navíc se bál zklamání svých rodičů.

Budu muset zase něco ukrást, pomyslel si. Jinak to asi nepůjde...