Osamocená dívka

Nečekaná pravda

Jak jsem říkala prostě jsem utekla. Bězela jsem dokaať jsem neviděla přeškrtnutý název našeho města(vesnice). Nevěděla jsem potom kam dál.A tak jsem se ani nekoukala na cestu, když se setmělo trochu jsem se bála, ale čeho to nevím. Utábořila jsem se u takového stromu který se mi zalíbil. Beru zpět to co jsem říkala,právě teď jsem zažívala ještě větší nudu a samotu než doma. Ani se mi tomu nechtelo věřit. Bylo to prostě nečekané. V tu chvíli mi najednou dobliklo to že nevím co si od toho útěku vůbec slibuju kromě toho že chci pomoct mámě, napadlo mně taky co teď budu jíst. Popadla mě panika že chci domů. I když jsem vlastně cestu domů neznala. Ale překonala jsem to. Ráno jsem se zbalila a šla jsem dál. V tu chvili jsem uslišela nějaké hlasy. Rychle jsem se schovala za strom, a pak jsem vykoukla a uviděla.........