Extinguishing 4: Rožnutí 1. část

Přemek Vypečený:
"Kdysi dávno, těsně po počátku všeho, žil byl první sawdustpriest, Péťa. Jednou, když zrovna cestoval po Sawgaye, jak už to tisíce let dělával, narazil na dva sirotky, Péťu a Péťu. Něco se v něm hnulo, mateřský pud. Spatřil, že chce žít spořádaný život s jeho dvěma adoptovanými syny. Sawdustgod mu poradil dva bezpečné opuštěné ostrovy bez Sawsaurů a zejména bez Sawsaura Rexe. Tam se svými syny žil celý jejich život. Když zemřeli, Péťa poznal zdrcující žal, který byl slovy nepopsatelný. Své syny pohřbil na jejich dvou ostrovech, které podle nich pojmenoval. Kvůli svému žalu už nechtěl žít, ale jeho víra v Sawdustgoda byla tak nezměrná, že prostě nemohl přestat věřit. Vydal se tak na moře mezi ostrovy Velkého a Malého Péti, kde odevzdal své tělo Sawdustgodovi a svého ducha vložil do moře. Jeho duše tak chrání ostrovy před všemi heretiky a zlem jako takovým. Jinak řečeno, ostrovy nenajde nikdo jiný než sawdustpreast. No, a zároveň, díky Péťovu tělu získal Sawdustgod svou pozemskou podobu. Říká se, že ji může libovolně měnit, ale nikdy to nedělá na dlouho. Po čase se vždy vrátí do přesné podobizny Péti. No a to by bylo k dnešní mši asi vše." Mí nováčci, Štěpán a Nikol, na mě koukali s otevřenou pusou. Vypadá to, že jsem je úplně neodradil. Droxa něco zapáleně vysvětloval Hedě a Zbýňovi. Je úžasné jak dokáže náboženství spojit tak rozdílné lidi, jako je kapitán Branivanu a vaši rodiče. Edith si s někým už zase telefonovala, když to típla, zavolala na mě: "Přemku musíme jít, Anika potřebuje helfnout v Březovém hájku."

Adélka:
Kráčela jsem prosluněnou uličkou v malebném březovém hájku. Kolem sebe jsem viděla všechny své blízké. Za ruku mě k oltáři vedl Láďa, můj milovaný otec. Na konci uličky na mě pod rozkvetlou bránou čekal můj vyvolený nastávající. Nemůžu uvěřit, že po měsíci známosti, ze všech míst na světě, stojím právě zde. Bez vysněného koně a bílém princi na něm. Slzy se mi nahrnuly do očí a pohled na všechny svatebčany se mi zastřel. Když jsme došli k oltáři, tak mi otec políbil ruku a nechal mě stát vedle oddávajícího. Byl to celkem vzhledný vysoký, kudrnatý kamarád Vládi a Šimona. Asi taky jeden z pilinomilů. A přede mnou stál Vláďa.

Péťa:
"Milí svatebčané a...sešli jsme se tu dnes abychom před mým zrakem zpečetili pouto lásky mezi Adélkou a Vláďou. Můžete tedy přistoupit k svatebním slibům. Svědku předložte prstýnky!

Vláďa:
Stál jsem u oltáře a nemohl se nabažit pohledu na Adélku ve svatebních šatech. Bylo to až k nevíře. S Adélkou jsme se chytli za ruce a Šimon přistoupil s prstýnky, abychom mohli odříkat svatební sliby. Ale nestačil udělat ani tři kroky, když zakopnul o jednu z bramborových luceren. Prstýnky vyletěly do vzduchu. Šimon se je pokusil chytnout svými šlahoun-skills, ale jeho kořeny nebyly dostatečně rychlé. Jak se prstýnky blížily k zemi, v Šimonovi se probudil dosud skrytý rage.

Bára:
Pro ujasnění kontextu jsme si dovolily pozvat odborného překladatele:

Šimon:
Jestem Szymon (šÿmon)
Jestem Szymon (šÿmon)
YA saymon
Ja sam simon
YA saymon
Sono Simone
Ja sam simon
Sono Simone
YA saymon
YA saymon
Jestem Szymon (šÿmon)
Ja sam simon
Ja sam simon
Jestem Szymon (šÿmon)
Sono Simone
YA saymon
Šimon vagyok (vaďok)

(Překladač:)
Heretička!
No do dřevotřískový prdele!
To jsem to zase celý totálně rozhobloval na třísky!
Já jsem takovej Plebadon, že to ani není do hoblinovýho démona reálný!
Já se na to ty ateisto příště vysypu jak hobliny!
Kůrovcový, líkožroutský, heretický prstýnky!

Vláďa:
"Fokin hell, kámo, tak tos extrémně nepotahal" K Šimonovi se zaujatě otočil oddávající a klidně promluvil: "Šimone, já tě slyším, nerouhej se!! Nyní se vraťme k obřadu a svatebním slibům. Vladimíre Nahořklý?" A tak sem spustil: "Moje nejmilovanější Adélko, od chvíle co jsem tě poznal, jsem věděl, že se navždy stanu tvou dojnicí. Ps: na líbánky s sebou beru spoustu duktape, na kraftění. Budu tě vždy milovat!" Po mém slibu pokynul oddávající Adélce: "Vláďíku, slibuji ti, že při tobě budu stát do konce Mikiho dnů. Jsem tvá jediná pravá láska. Odpouštím ti všechno, i to, že jsi mě opustil... A slibuji ti, že alespoň jednou denně budeme jíst brambory." Do očí mi vhrkly slzy. I přes ty brambory jí miluji.