Something Great /L.S./

I. first words of the song

<Harry>

,,Harry," 

Co jsem udělal špatně? 

,,Harry," 

Je to rok, tak proč mě to pořád tak bolí?

,,Harry," 

Zrovna, když už jsem si myslel, že jsem šťastný.. 

,,Sakra, Harolde!" 

Na to už jsem se probudil, protože mi přistál pohlavek. Nasupeně jsem se otočil na toho, kdo mi ho dal.. tedy na Nialla. 

,,Co je?" zasyčel jsem po něm a třel si místo na hlavě, kam mi rána přilítla. 

,,Že by konec hodiny?" odpověděl mi otázkou a začal si balit věci. ,,Před třídou už se srocuje třída toho blba, tak ať rychle vypadneme," snížil pak hlas. Já se koukl je dveřím a skutečně - druhá třída tam už netrpělivě stepovala. Rychle jsem si naházel věci do batohu a společně s Niallem jsem se rozešel ze třídy. 

Blonďák mi něco vykládal, ale já ho nebyl schopen vnímat. Ne, když jsem na sobě cítil  pronikavý pohled těch modrých očí. Zvedl jsem hlavu, což jsem asi neměl dělat, protože jsem mu koukal přímo do očí. 

Rychle jsem sklopil hlavu, aby neviděl, jak kvůli němu brečím. 

,,Harry, jsi v pohodě?" zeptal se mě Niall a položil mi ruku na rameno. 

,,Asi jo," řekl jsem. Nechtěl jsem se o tom bavit. Do háje, je to minulost, je to už ROK, měl bych kvůli tomu přestat vyvádět. 

,,Pojď sem," zastavil mě Niall a vtáhl si mě do objetí. Znal mě přesně. Byl to můj nejlepší kamarád snad už od té doby, co jsme na světě. Jeho rodina má dům vedle toho našeho, vyrůstali jsme spolu. 

,,Proč to pořád tak bolí?" vzlykl jsem mu do ramene. Je tu vždycky pro mě, ví o všem, co se mi kdy přihodilo. A tohle není vyjímka.

Odpovědi se mi nedostalo, jen zesílení stisku. 

,,Harry, poslyš.. dneska mám volnej barák, tak co kdybychom byli u mě? Na něco bychom se koukli, nebo tak. Co ty na to?" navrhl mi plán na dnešní odpoledne a já souhlasil. 

,,Budeme se koukat na Sherlocka?" zeptal jsem se a Niall zamručel. 

,,Ale Harry, všechny díly jsme viděli už několikrát," namítl, když jsme se rozešli ke třídě, kde jsme měli mít právě teď hodinu angličtiny. 

,,Ni, prosím," 

,,Tak fajn. Ale já vyberu, na jakej díl se budeme koukat!" řekl okamžitě a já souhlasil, jinak by se koukat nechtěl. 

Už v trošku lepší náladě jsme dorazili do naší kmenové třídy a sedli si do lavice. 

,,Psychicky to nedávám," vypadlo z Nialla, když zazvonilo, načež jsem s ním musel tiše souhlasit. 

Místo věnování pozornosti hodině jsem se ponořil do myšlenek. Do myšlenek na ty modré oči, které mě pronásledují jako stín, noční můra.. 

Tak strašně rád bych zapomněl. Ty hezké chvíle, co jsme spolu prožili, to všechno hezký, co jsme mezi sebou měli, tak zničil. Teď se změnil. Už to není ten Louis, kterého jsem znal, kterého jsem (naivně) miloval. Momentálně o sobě prohlašuje, že není gay. Tohle, kdyby mi řekl rok zpět v posteli, tak se mu do očí vysměju. Popírá, že se mnou někdy něco měl, což bolí. Ale kdykoliv ho potkám, tak na mě upírá ten svůj pohled, jako kdyby čekal, že s ním takhle začnu mluvit.