Jsi k ničemu. Pořád jen lžeš. Vzpamatuj se. Buď aspoň jednou užitečná. Jsou s tebou jen problémy. Už aby byl od tebe klid. Kéž by jsi se nikdy nenarodila. Za všechno můžeš ty. Je to všechno tvoje chyba...
.
.
.
Jak by Vám bylo, kdybyste toto měli poslouchat den co den. Měsíc co měsíc, minimálně sedm let za sebou? Poté by přišlo jakési vysvobození, za které byste byla vděčná... Jenže by se to po roce znovu zvrtlo a vše by pro vás začalo nanovo. Pocit, že se minulost opakuje.
O několik států dál, by jiná osoba prožívala stejné pocity jako vy. Stále to samé dokola každý den. Stejné pocity, že pořád něco dělá špatně. Že není dost dobrý v tom, co dělá.
Oba dva doufáte, že najdete někoho, něco, co Vás z toho nekonečného kruhu dostane. Přitom ta druhá osoba nemá vůbec ponětí, že existujete. Pro Vás je to však někdo, díky komu máte den jasnější. O něco lehčí.
Nechtěli byste se s tou osobou setkat tváří v tvář?
Nechtěli byste mu vrátit pomoc, oporu, kterou Vám nevědomky dával?
Určitě ano...
ČTEŠ
Nekonečná vzdálenost
FanfictionDvě osoby, mající podobný osud. Ona ho zná jen přes internet. On vůbec neví, že existuje. Je jim osudné se setkat tváří v tvář?
