♥︎3♥︎

20 2 0
                                    

,,K čemu ho potřebuješ? Abychom zůstali v kontaktu a mohli chodit spolu ven." odvětil jsem s úsměvem(ale popravdě se mi začal trochu líbit) podal jsem mu svůj mobil, napsal mi tam svoje číslo a já ho prozvonil, on si mé číslo také uložil. Podíval jsem se na mobil bylo 11:59, začal jsem mít hlad,ale nechtělo se mi Bangchana opouštět. Napadl mě spásný nápad: ,, Nemáš hlad, znám jednu výbornou restauraci nedaleko odsud?" zeptal jsem se ho nesměle, protože jsem se bál jeho odpovědi. Začínám mít hlad, můžeme tam zajít, ale zapomněl jsem si peněženku doma." V duchu jsem se pousmál. ,,Nevadí já mám s sebou nějaké peníze. To je sice super ale já ti nechci být ničím dlužný. Jednou tě pozvu na jídlo já a podruhé ty mě takhle to kamarádi dělají." a usmál jsem se. On se taky usmál tím jeho roztomilý úsměvem a vyrazili jsem směrem k restauraci. Po cestě k ní jsme se hodně z Bangchanem skamarádili. Před restaurací jsem zastavil:,, to je ona, je to nejlepší restaurace ze Seoulu, doufám že si ji oblíbíš jako já. Mlčel. Vešli jsme do restaurace. Vypadalo to tam jako vždycky, tak pěkně a útulně. Stoly a křesla byly rozestavěny v řadách a nad každým stolem svítilo světlo. Sedli jsme si k nebližšímu stolu.

Náhodné setkání( Hyunchan)Where stories live. Discover now