spřízněné duše<333

1. Stěhování

„Y/N, Y/N!“ snaží se Y/N matka vzbudit Y/N. „Vstávej, za chvíli vyrážíme.“
Ale Y/N stále předstírá spánek, i když už je dávno vzhůru.
„Vím že jsi vzhůru, dole máš snídani. Tak se obleč a ať tě za 5 minut vidím u stolu.“

Proč se musíme stěhovat?

Copak tady to není dobré?

Bojím se seznamovat s novými lidmi...

Co když si nenajdu žádné kamarády?

Co když se mi tam nebude líbit?

Chci zůstat tady...

Y/N se zvedne z postele a jde si do skříně pro oblečení. Obleče se a podívá se do zrcadla, aby si upravila vlasy. Pak odejde z pokoje a jde po schodech dolů do kuchyně kde už sedí její rodiče.

„Dobré ráno naše spící princezno.“
Řekli oba rodiče zároveň jako kdyby si  ten pozdrav nacvičovali předem.
„Hmm...“ odpověděla Y/N a sedla si ke stolu.
„Jak si se vyspala?“ zeptala se mamka.
„Hmm“ řekla Y/N.

Neměla chuť mluvit s mamkou ani s taťkou.
Byla naštvaná za to že se stěhují. A ještě k tomu mluvit s někým po ránu když ještě na půl spí.
„Nebuď nepříjemná. Já vím že je to pro tebe těžké a že nechceš jít pryč, ale musíme odejít.“
Y/N mlčela. Nechtěla se o tom bavit a tak dál jedla snídani. Cítila v sobě zvláštní pocit. Chtělo se jí brečet a řvát, ale zároveň chtěla jen mlčet a dělat jakoby nic.
Mamka už na ní nepromluvila.
Po snídani ji jenom řekla ať už se jde pomalu chystat že se už pojede.

Y/N si ale naposled chtěla prohlédnout dům. Chodila různě po chodbách a po pokojích aby si ho naposledy prohlédla. Všude ale byly jenom stěny a okna. Místnosti byly úplně prázdné.

Když Y/N a její rodiče vyjeli, bylo Y/N do breku. Nechtěla aby si toho rodiče všimli a tak se rozhodla že se ještě trochu prospí než tam dorazí.

Y/N se probudila. Mamka ji pověděla že už jsou tady. „Skvělý.“ řekla Y/N ironicky.
Když ale zjistila jak vypadá jejich dům trochu se pousmála. Dům byl patrový s menšími okny, a pod každým oknem byl květináč plný krásných květin. Před domem byla menší zahrádka s posezením a kousek byl malinký rybníček. A samozřejmě na zahrádce bylo spoustu květin.
„Je překrásný.“ řekla Y/N. „Žejo?! Já věděla že se ti bude líbit, když tak moc miluješ květiny.“ řekla mamka a šla pomoct tátovi s vybalením věcí.

„Mami? Můžu se jít podívat jak to vypadá kolem? Budu doma do 7.“
„Dobře ale ne že dojdeš pozdě“ odpověděla ji mamka.

Ahoj! Tohle je můj první příběh tak doufám že se vám aspoň trochů libí. Příběhy budu vydávat asi jednou nebo dvakrát za 2 týdny.😬
Omlouvám se ale nemám vůbec čas.  Každopádně děkuji za přečtení první kapitoly<333