In your dreams

the beach

Zvuk hlasitého motoru motorky, právě přerušovala hlasitá hudba v mých uších.

Ano už když jsem si dělal v patnácti řidičák na motorku tak jsem byl obeznámen, s tím že tohle není správné a nesmí se to dělat.

Velká rychlost, vánek ve vlasech, všude kolem tma a jen já a moje motorka. Mířím na místo kam nikdo nechodí přes den na tož ve tři ráno.

Ukrytá pláž, jo je to neuvěřitelné že se na Floridě nachází, místo které není objeveno lidmi ale je to tak.

Rychlost se pomalu vytrácela a nejednou stojím na skoro rozpadlém molu, s výhledem na noční oblohu positou hvězdy. Jediná věc proč jsem sem jel, je spálit věci po otcovi a starém životě. Nic mi neudělá větší radost než sledovat jak vše hoří fotky, oblečení vzpomínky které již nechci.

A proč tady? Jediné místo kde je člověk sám, a také mi ho ukázal otec jestli se tak dá nazvat, když jsem byl malý kluk ze spousty sny.

Na písek jsem hodil batoh a ještě z něho vytáhl věc . Láhev s benzínem.

Látka batohu do sebe pomalu vsakovala hořlavou kapalinu, a jediné co zbývalo je škrtnout zapalovačem a sledovat jak se oheň dostává na věci a ničí vše.

Škrtl jsem a sledoval veselý oheň jak si šťastně plápolá.

Mé tělo se klepalo, a ruka se přibližovala k batohu. Chybělo pár centimetrů od toho aby vše vyšlo, ale to by se v mé kapse nemohl rozehrát telefon, s nápisem na displeji "Nick".

Je něco jako můj mladší ale rozumnější bratr. Vždy mi pomohl a dělá pro mě vše co uzná za vhodné.

" Kde pro pána Jána jsi?" vykřikl v moment když jsem zmáčkl zelené tlačítko. Ano jak říkám mladší ale rozumnější brácha, který o vás má strach když jen tak v noci zmizíte z domu.

"Na pláži poblíž Tampa" odpověděl jsem s hlasem bez známky citu, emocí či života.

Sice to je už skoro rok od smrti mé matky, ale stále se z toho nedokážu dostat, pořád přemýšlím kde bych byl kdyby tu byla. Čemu všemu by zabránila a o kolik by to pro mě bylo lehčí.

"Kurva Dreame posloucháš mě?! Ať děláš co děláš pojeď domů, vím že to máš těžký ale prosím mám o tebe strach" ozval se zoufalí a lehce ubrečený hlas. Počkat ubrečený? On kvůli mě brečí?

Věta se mi opakovala v hlavě dokola jako zaseklí gramofon. Z ruky mi vypadl telefon a začalo se mi blbě dýchat, klepaly se mi ruce a pár slez mi stékalo po tvářích.

Tenhle stav znám za poslední rok až moc dobře, ale nikdo kromě Nicka mě v tomhle stavu neviděl. Na venek pro všechny vypadám jako ten kterého nic nezlomí, ale vnitřek je o něčem jiném.

Nikomu nic takového nepřeju, ani kdyby zabil sto štěňat, ta bezmoc v tomhle stavu je snad to nejhorší, nevíš co dělat, nevíš jak to zastavit a občas ani netušíš proč to začalo.

Z telefonu jsem zaslechl jak mi Nick počítá dýchání a snaží se mě uklidnit. Popravdě být bez něj tak možná už někde visím za kus provazu, nebo ležím pod kytičkama.

****
Opět sedím na sedadle motorky. Jediný rozdíl že bez batohu, který teď někde plave v oceánu. A místo tmy je východ slunce.

Po cestě jsem se zastavil v nejbližším obchodě a koupil Nickovi monstra a kyselé žížalky. Možná si říkáte že je to nic ale on kvůli tomuhle kombu dokáže zabíjet.

Po zaplacení a velmi divného pohledu od větnamského spoluobčana jsem vyšel z obchodu.

****
Klíč v zámku jsem se snažil co nejtišeji otočit co kdyby spal, má kvůli mně už dost problémů aspoň vyspat bych ho mohl nechat.