Zůstaň ještě jednu noc [Snamione]

Zůstaň ještě jednu noc

Vzbudila jej příjemná vůně kávy, jen se převalil z jedné strany postele na druhou a ucítil z polštáře květinovou vůni.

Najednou jakoby si až teď uvědomil, co se včera stalo.

„Pane profesore? Jste to vy?“ ozval se za ním povědomý hlas.

Ten, který mu kdysi pil krev dennodenně a nyní zněl tak příjemně, něco v něm bylo sympatické. Netušil, zda je to množstvím whisky v jeho těle, nebo něčím jiným, ale najednou zněl její hlas... nádherně.

Bylo v něm něco, co jej donutilo otočit se a stanout tváří v tvář své bývalé studentce: „Slečno Grangerová?“

„Paní Weasleyová,“ začervenala se. 

S povzdechem se zvedl a položil nohy na vyhřátý černý koberec.

Promnul si oči, prohrábl si své černé vlasy a vyrazil za onou příjemnou vůní rozpustné kávy.

„Dobré ráno, pane profesore,“ pozdravila čarodějka a svázala své kudrliny do ohonu.

„Už jsme zase u pana profesora, Hermiono?“

„Musíme si promluvit,“ zašeptala a zamrkala, snad proto, aby zahnala slzy, jež se bez pozvání vehnaly do jejích očí, které ještě pár hodin zpátky hořely touhou.

„Kdy se to seběhlo?“ zeptal se Severus.

„Před dvěma lety,“ usmála se, „smím si přisednout?“

„Jistě,“ pokýval tmavovlasý profesor hlavou.

„Tak povídejte, co se změnilo?“

„U mě nic,“ pokrčil rameny.

„No fakt jste výřečný,“ ušklíbla se a uskrla si drinku, který si přinesla.

„Co pijete?“ zeptal se.

„Martini,“ odpověděla, „vy whisky?“

„Ano,“ odpověděl stručně a pořádně si ji prohlédl.

Rovné bílé zuby vynikaly v kontrastu s rudou rtěnkou, kterou měla namalované rty roztažené v širokém úsměvu, což její růžové tvářičce jen a jen svědčilo. 

V tmavých očích jí plál plamínek spokojenosti, vlasy měla stažené v rybím copu, jenž měla hozený ke straně.

Na sobě měla bílou halenku, přes kterou jí prosvítala černá podprsenka a na sobě upnuté černé džíny a kozačky. Přes židli hozený šedý kabát a černou kabelku.

Pamatoval si ji jen jako svou  otravnou studentku, o kterou si kdysi žádný z pánského osazenstva neopřel ani koště a nyní před ním stála, po celých pěti letech, jako krásná mladá žena, za kterou se muži otáčeli.

A aby byl upřímný, vůbec se nedivil.

„Pane?"

„Slečno?“

„Já jsem...to je jedno.“

„Dva roky, říkáte?“

„Ano,“ pokývala paní Weasleyová hlavou.

„A kde je váš manžel teď, paní Weasleyová?“ pronesl Severus Snape hořce a kopnul do sebe zbytek whisky, při čemž mávnutím naznačil číšníkovi, aby mu přinesl dalšího panáka.