everything sometimes ends

1

Flashback
„Grace! Až tě chytím tak uvidíš!"
„A mám tě! Teď mi neutečeš!"
„Ne! Paytone přestaň mě lechtat!"
-
„Grace! Pojď už domů!"
„Ano maminko! Už běžím!"
„Víš Grace, musíme se stěhovat do Miami"
„Takže to znamená že budu muset opustit Paytona?"
„Je mi to líto broučku, za týden se stěhujeme"
-
„Ahoj Grace, co se stalo? Proč pláčeš?"
„Paytone, my se budeme stěhovat, už zítra!"
„Co proč?"
„Kvůli mámině práci"
-
„Dáme si slib, že ať se bude dít cokoliv, vždy se najdeme ano? Slibuješ?"
„Slibuji, sbohem Paytone"
„Sbohem Grace"
_________________________
"Grace! Sakra vstávej! Vždyť jsi zaspala!" budila mě moje mladší sestra Emma.
"Emmo, vždyť je sobota! Nech mě spát!"
"Ale Grace! Vždyť musíme vyrážet! Stěhováci tu jsou!" "Počkej! To už je tolik! Sakra!" prohrábla jsem si vlasy a sprintem se vydala do koupelny si udělat hygienu a potom do kuchyně
"Dobré ráno zlato, pomůžeš mi prosím s krabicemi? Do auta? Dekuju" "Samozřejmě" řekla jsem a šla do kuchyně pro zbytek krabic.
Abych vám řekla o co jde, stěhujeme se do Severní Karolíny, jelikož jsou tu v Miami nějaké problémy.
"Emmo! Pojď do auta!" křičela máma na ségru a já se ještě loučila se svým pokojem, přeci jen jsem tu žila osm let a něco jsem si odsud vzala.
Utíkala jsem rychle do auta, protože už na mě máma troubila "Sbohem domove"