Život s pocity

Druhá Kapitola

Druhý den ve škole, jsem byl celý nesvůj. Všichni věděli že když mám náladu pod psa, tak se mnou není rozumná řeč a tak mi dávali prostor.
Stále jsem viděl ten šťastný pár.
*crrrrr* zazvonilo se na svačinu a já jsem byl rád že alespoň něco mi dnes zvedne náladu. Sedl jsem si do rohu, tam kde to mám rád je tam klid a začal jsem svačit housku s vajíčkovou pomazánkou ,, Můžu si přisednout? " zeptala se vlídně osoba se zelenýma pantoflema. ,, Samozřejmě" odvětil jsem a Denis si přisedl.
Pokoušel se začít takovou tu trapnou konverzaci typu, jak se máš?, co děláš za koníčky? A jakmile se dostal k otázce "kdo se mi líbí?" měl jsem pocit že se udusím.
,, Alle copak máš snad na někoho zálusk?? "zeptal se šibalským hlasem a já se na něj s úsměvem podíval a odvětil mu ,,ne, to zase ne já spíš ani nevím jestli teď někoho hledám, já čekám na osobu která mi udělá z života ráj, u které si budu jistý."
Denis ze sebe vykoktal jen ,, mluvíš mi z duše a hlavně, nezáleží na mi tom jestli to bude holka nebo kluk, chci aby to byl někdo s kým budu šťastný." Náhle se sklonil do kolen, člověk dneska dokáže být nenáviděn i za to že dýchá. Bylo mi ho líto.
,, Vím jak se cítíš"

////hodina chemie/////

Na konci hodiny jsem se zvedl a šel ven, ale on stihl být rychlejší a jen mi podal jakýsi papírek nadepsaný mým jménem a pak odešel.