Když jsem se probral a „budu tomu říkat duše" vrátila do mého těla, rukama jsem se snažil zastavit proud vody. Vykašlával jsem vodu. Oči mě bolely a nic jsem neviděl. Přívod vody se mi nakonec podařil zastavil a já mohl jen koukat na tu spouš. Všude kaluže vody. Já mokrý na kost a v šoku.
Nedokážu vysvětlit, co se v tu chvíli, kdy jsem byl mimo pár sekund odehrávalo.... Já totiž nevěřím v boha, ani v nebe.
Byl měsíc leden, proč jsem viděl z okna hřejivý letní den? Přoč jsem se cítil tak dobře a v teple, když voda byla ledová? Proč jsem viděl dědečka, který před pěti lety zemřel? Mám spoustu otázek, na které nikdo nezná odpověď.
Tak jo moc děkuji že jste si to přecetli upozornuju že je to vymyšlené není to podle pravdy uřčite ode mně očekávejte nějake další příběhy.
