1.

7 0 0
                                    

Ozvala se rána.....





a další....




Jde blíž a blíž a blíž. Je to asi už po šesté za týden, co se otec opil. Naposledy jsem ani nešla do školy, protože jsem měla modřiny po celém těle. Otci, když se opije, vadí každá věc proti jeho gustu. A náhodou, já jedna z nich jsem. A je to tu zase.

...............................................................

"LYDIE!!! Kde zatraceně jsi?!" zařval. 

"Tak odpověz sakra! Víš jak to dopadlo minule!"

Radši jsem ani nedýchala jak jsem se bála. Dnešní plán byl jasnej, NENECHAT SE ZMLÁTIT!  Vyběhla jsem z koupelny a snažila se otevřít vstupní dveře. Nic. Byly zamčené. Sakra!!! Než jsem se stačila otočit, někdo mě popadl za ruku a odtáhl mě do středu domu.

"No nic. Můžeš si za to sama!!" zakřičel. Sundal si opasek a začal se přibližovat. To už jsem se třepala strachem a když mě poprvé praštil, spadla jsem na zem a schoulila se do klubíčka. Je to můj jedinej obranej manévr, víte? 

Začala jsem křičet. "PROSÍM!!! NEDĚLEJ TO!!! TATI!! PROSÍM!!!" Ale on mě neposlouchal. A potom......TMA!!!

......................................................................

CRRRRRR!!!

CRRRRRR!!!!

"Vždyť už jdu!!!" zabručela jsem a bouchla do budíku. Ráno. Jediná věc, kterou z celého svého srdce nenávidím. Po včerejšku mám velkou krvavou rýhu na zádech a jizvy po celých rukou a nohou. Bolí mě i místa, o kterých sem ani nevěděla, že je mám. No, když tak přemýšlím je jich víc, ale to by bylo na dlouho. Vztala jsem z postele a oblékla si to první, co mi přišlo pod ruku, a jednu velkou mikinu. Ještě že je venku docela zima. Pak jsem jen naházela věci do tašky a vykročila z pokoje. Otec nebyl doma, takže jsem byla v klidu. Sedla jsem na první autobus a rychle od toho všeho odjela.




AHOJKYYY!!!TOHLE JE TEPRVE PRVNÍ KAPITOLA TAKŽE SE NEBOJTE!!!!DOUFÁM ŽE SE VÁM TENHLE PŘÍBĚH BUDE LÍBIT. UŽ TEĎ VÁM MŮŽUN SLÍBIT ŽE TO BUDE O 100% LEPŠÍ!!! ZATÍM ČAUKYY



Z KRVE A TMYKde žijí příběhy. Začni objevovat