Chladný vánek mi naježil kůži na krku. Sleduji jak všechny mé myšlenky se najednou vypaří a jediné na co myslím je štiplavý vzduch, který ve mě vzbuzuje absolutní jistotu smrtelnosti. Musím se zastavit, musím to vše přehodnotit, co když už nikdy nedosáhnu toho pocitu, pocitu co má být přirozenou reakcí na jisté situace. Nadechnu se velmi zhluboka a chvíli v sobě držím všechen zármutek, pocit viny ale především strach. S výdechem na vše zapomínám, nic tu není, štěstí, smutek, agrese... Kam se to vše podělo? Nevím, upřímně mě to ani nedokáže zajímat. Jak je možné pociťovat prázdno? Proč jsem se rozhodla že nejlepší bude žít s prázdnotou v srdci? Jediný co ve mě zbylo je touha, touha po všem co jsem dřív měla, nyní se vše vytrácí, stejně jako dřív, možná je to horší, nevím.
Má taštička je plná pokladů, především tabákem a jinými věcmi k zabalení cigaret. To je ono. To je to co mi vloží něco do života. Sáhnu dovnitř a vytáhnu si tabák. Po pár vteřinách mám ubalenou tak krásnou cigaretu, že by si kde kdo myslel že je snad strojově vyrobená. Zandám tabák do taštičky a vytáhnu si zapalovač, připálím cigaretu, a jsem hotová k tomu se znovu vydat na cestu, cestu která nebude zdaleka tak jednoduchá, nejedná se totiž jen o to že se chci dostat z bodu A do bodu B, potřebuju se totiž dostat z hlavolamu ve kterém jsem již před časem zabloudila. Vykročím s hlavou plnou myšlenek do prázdných temných ulic mého podvědomí.
ČTEŠ
Taktik
Teen FictionŘekni mi, je možné se dostat za své hranice? Je možné že se ponořím do hlubin temnoty víc než kdy jindy? A co když nikdy nenajdu to největší dno, ze kterého se lze odrazit?
