Válka očima retrívra

Lim ležel ve svém pelíšku. Bydlela tu s ním už jenom Charlotte. Daniel šel bojovat za svou vlast do války. Tanky byli už u jejich hranic nějakou dobu. Nikdo ale nevěřil, že je napadnou. Nikdo ani zvířata a to zvířata vycítí, když se děje něco špatného. Lidé z jejich země prchali pryč. Nikdo tu nechtěl být. O majetek nešlo. Daniel chtěl, aby Charlotte taky utekla, ale ona nechtěla. Kdo by se postaral o zvířata v útulcích. Odpověď byla lehká. Nikdo.

Ulicemi se rozezněl zvuk sirény. Znamenal jediné. Jejich město zase napadli nepřátelští vojáci. Siréna tu zněla několikrát denně. Našpicoval své zlaté uši a vstal. Charlotte se už taky probudila.

,,Lime jdeme.'' zavolala na něj Charlotte.
Lim seskočil z postele a běžel k ní. Svaly měl napjaté a byl připravený Charlotte v případě potřeby bránit. Charlotte svižným krokem vyrazila k útulku. Lim se jí celou dobu držel u nohy. Na zemi zahlédl ležet člověka. Zvláštní lidé přeci na zemi neleží. Rozběhl se k tomu člověkovi, třeba potřebuje pomoc.

,,Lime stůj." zavolala na něj Charlotte. ,,Tomu už nepomůžeš."

Lim se na ní otočil a nasál vzduch. Pach smrti ho úplně udeřil do čumáku. Pochopil, že mu nepomůže a vrátil se zpátky k Charlotte.

Po chvíli došli do útulku. V dálce slyšel zvuky boje, ale snažil se toho nevšímat. Takhle to bylo vždy, když město napadli vojáci. Naštěstí jejich vojáci vždy město ubránili, ale za cenu velkých ztrát na jejich straně. Naštěstí po cestě k útulku už nikoho nepotkali. Lim nesnášel ty střelné zbraně, které lidé vymysleli.

Vběhli dovnitř útulku. Proběhli dlouhou chodbou až na zahradu. Tam stály venkovní kotce, které neměly skoro žádné chránění před bombami.. Tento útulek by chtěl zrenovovat. Majitelka útulku s tím nedávno začala, ale všechnu její práci zničili vojáci.

V jednom kotci uviděl Zafrinu. Zoufale štěkala a skákala na dveře kotce. Lim z ní cítil strach a zoufalství. Zafrina byla vyděšená přímo k smrti. Charlotte vzala vodítko a opatrně otevírala dveře kotce. Zafrina se tou mezerou, která tam vznikla, chtěla protáhnout, ale nešlo jí to.

Lim sám byl zlatý retrívr, jak mu to ráda říkala Charlotte. Zafrina se narodila bernardýnovi. Zafrina už prostrčila ven hlavu. Charlotte na nic nečekala a nasadila jí na krk silný kožený obojek. Na to pak připnula vodítko. Charlotte až teď otevřela úplně dveře kotce. Zafrina vyběhla ven a běžela by dále, kdyby jí nezastavilo vodítko.

,,Zafrino všechno bude v pořádku.'' tišila jí Charlotte a drbala Zafrinu za ušima. Lim se jí taky rozhodl pomoc a otíral se hlavou o Zafrinu. Po chvíli se Zafrina uklidnila.

,,Jdeme.'' rozhodla Charlotte a vyrazila pryč z útulku. Procházeli ulicemi. Zvuk boje zněl všude. Některé domy už se bortily.

Lim ucítil vojáky. Nacházeli se blízko. Musel s tím něco udělat. Rozhodl se zaštěkat. Docílil přesně toho, co chtěl. Charlotte se otočila a uviděla vojáky, kteří právě vybíhali zpoza rohu. Rychle zahnula do prvního vchodu. Tam vešly do jedné místnosti. Tuhle místnost ještě nestihli vojáci poničit. Charlotte stiskla jemně Zafrině tlamu, aby neštěkala. Vojáci si jich naštěstí nevšimli a pokračovali dále. Pro jistotu ještě chvíli čekali v úkrytu, než se odvážili vyjít ven.

Charlotte běžela na jistotu ulicemi. Museli se dostat do krytu co nejdříve. Když to Lim ucítil, tenhle pach se totiž naučil teprve nedávno rozeznávat. Musel odvést od toho Charlotte dál. Otočil se a běžel kus zpátky. Několikrát nahlas zaštěkal, aby si ho Charlotte všimla.

,,Lime co se děje?" zavolala na něj Charlotte a otočila se na něj. Netrpělivě se na něj dívala, ale Lim věděl, že teď není čas na hry. Tady šlo o život.