Pohled / stein27

Descent

Když jsem otevřela dveře od záchodu viděla jsem tam jeho. Viděla jsem tam Petra. Ležel na podlaze, ale oči měl otevřený.
"Jseš v pohodě?" Zeptala jsem se, ale odpovědi se mi nedostalo. Pomalu jsem si sedla vedle něj a dívala se mu na profil obličeje. Zkoumala jsem mu celý obličej. Měl kroužek v nose a stříbrně blonďaté vlasy. Najednou se na mě otočil a koukal mi do očí. Měl opravdu krásné oči.
"Někoho mi strašně připomínáš." Řekl z ničeho nic. Na to jsem se jen usmála. Nevěděla jsem co mu mám na to říct. Byl fakt nádhernej, ale byl strašně smutný nebo aspoň tak vypadal. Chvilku jsme tam seděli v tichosti a když jsem konečně chtěla něco říct prostě mě obejmul. Tak jsme tam seděli v objetí a on stisk stále zpevňoval nevadilo mi to, jen jsem to asi nečekala. Když se odtáhnul podíval se mi zase do očí myslím, že jsem přestala na chvilku dýchat.
"Už asi budu muset." Řekla jsem.
"Počkej." Uslyšela jsem když jsem se začala zvedat. Zase jsem si sedla a koukla se na něj.
"Jak se jmenuješ?" Lehce jsem se usmála.
"Viktorie." On se na mi furt koukal do očí a pak řekl.
"Máš krásný jméno." Na to jsem odpověděla jen děkuji, ty taky zvedla se a s jemným mávnutím jsem odešla usměvavá domů.

Celou cestu jsem nad ním přemýšlela, byl opravdu krásný měl modré oči ve kterých jsem se naprosto utápěla a ten jeho hlas, myslím, že jeho jentak z hlavy nedostanu. Došla jsem domu kolem půl 1 ráno. Šla jsem si dát rychlou sprchu a vyčistit zuby. Pak už jsem ulehla do postele a hned usla.

Ráno jsem se vzbudila asi v 9. Chvilku jsem ještě ležela a pak se rozhodla jít něco dělat. Nasnídala jsem se. Dala jsem si jogurt s müsli a sedla si k televizi. Když jsem dojedla šla jsem misku uklidit do dřezu. Rozhodla jsem se, že půjdu běhat, protože venku bylo fakt nádherně.
Takže jsem si na sebe vzala biker shorts a černý tílko. Dala jsem si vlasy do culíku a vyběhla jsem.
Když jsem si tak běžela po okolí a rozhlížela se, vzpomněla jsem si na Petra. Vrtalo mi hlavou, že jsem ho opravdu tady nikdy neviděla, když Nella říkala, že tu bydlí už dlouho.
Přemýšlela jsem nad ním tak dlouho až jsem zapomněla kam běžím a najednou jsem se ocitla uprostřed ničeho. Vlastně jsem se ocitla na poli.
Tak jsem pomalu šla někam z kopce dolů. Pak už jsem viděla baráky a už jsem si oddychla.
Pořád jsem ale nevěděla kde to jsem, nikdy jsem tu kde jsem nebyla. Najednou jsem uviděla menší hřiště, aspoň myslím, že je to hřiště. Byla tam lavička a kousek dál nějaký rybník asi. Když jsem přistupovala k lavičce blíž viděla jsem černou postavu, která leží vedle lavičky.
"Panebože" řekla jsem když jsem u lavičky už stála.
"Je ti něco?" "Jseš v pořádku?" Chrlila jsem jednu otázku za druhou.
"Petře!" Vykřikla jsem už, jelikož jsem se začínala dost bát, že se mu něco stalo.
"Ježíši počkej já zavolám záchranku!" Hned jsem začala vytahovat mobil z kapsy když pak v tom.
"Ne, nevolej. Prosím." Ozvalo se z jeho úst.
"Dobře." Řekla jsem
Hned jak jsem to dořekla tak jsem si k němu sedla a začala ho tahat nahoru.
"Péťo? Můžeš se posadit?"
"Jo asi jo." Začala jsem ho teda pomalu zvedat, tak aby to zvládl a nakonec už konečně stal.
"Cos tu vyváděl?" Hned jsem se ho ptala.
"To je jedno, neřeš to."  Řekl a usmál se.
Mně to teda moc vtipný nepřišlo.
Tak jsme tam stáli, ale začínaly mě bolet nohy tak jsem si sedla na tu lavičku. On si sedl vedle mě a zase jsme na sebe jenom koukali.
"Máš nádherný oči." Vypadlo ze mě nakonec. On se jenom usmál a pak mě zase obejmul. Objetí jsem mu opětovala a zase jsem seděli v objetí.
Když jsem se pak odtáhla tak mi odhrnul pramínek vlasů z obličeje. Usmála jsem se na něj a dala si dlaň na jeho tvář. Měla jsem strašnou chuť ho políbit měl tak krásně plné rty. Ale byl to on kdo spojil naše rty k sobě. Po chvilce co jsme se tam málem sežrali jsem se odtáhla kvůli nedostatku kyslíku. Zase jsme na sebe koukali, ale teď to bylo trapný. Nemohla jsem tam už být, cítila jsem se fakt hrozně a ani nevím proč když se mi líbí. Zvedla jsem se a prostě jsem odešla. Neměla jsem nejmenší tušení kam jdu, ale šla jsem a nezastavovala jsem i když jsem za sebou slyšela moje jméno. Když zařval "Udělal jsem něco špatně?" Bylo mi ho opravdu líto. Samozřejmě, že neudělal jen já v takovýhlech situacích nedokážu být. Nevím proč.

Byla jsem naštvaná sama na sebe, protože jsem utekla, ale byla jsem i šťastná, že se tohle vůbec stalo. Jasný znám ho sotva den, ale vím, že ho už z hlavy nevyženu.
Když jsem přišla domů šla jsem se vykoupat a rozhodla se, že večer napíšu Nelly jestli nechce ven.

____________________________
Ahojj je tu další díl❤️❤️❤️