Luna Nara

zkoušky

Ráno jsem se vzbudila jako každý jiný. Skontrovala jsem zda vstává i bráška. Chudák nevstával škoda, že si není schopný zapamatovat jak to končí, když zaspí. 

S trochu zákeřným úsměvem jsem šla do koupelny. Chtěla jsem vzít pouze sklenku, ale válel se tam kýbl. Kýbl jsem napustila nejvíce studenou vodou co jsem mohla a rozešla se zpátky. Stoupla jsem si nad brášku u s úšklebkem jsem ho zlila zatím co jsem řvala ať vstává.

Nekoukejte na mě tak mám ho ráda, ale i já umím být ta zákeřná starší sestra. No on vyskočil jak když ho na nože berou, až spadl z postele zamotaný v peřině na zem. Se smíchem jsem se rozešla dolů na snídani. Díky bohu, že máma není Nara jako my. Jinak bychom nikdy neměli jídlo. 

Po snídani jsem pomohla s nádobím a vyrazila na akademii. Když jsem procházela bránou naší části konohy proletěl kole mě bráška. Musela jsem se tomu zasmát. Nojo možná jsem trochu agresivnější po mámě, ale neodsuzovat prosím. Zvedla jsem Shishikua ze země a popostrčila ho. Nemůžeme přijít pozdě, bratr hokageho by nás asi zabil. Myslím že se jmenuje Totiama, nebo Tobirama, možná Tohovnijama? Už nevím je to věčně mračící se rasista. A jo nemám ho ráda. 

Došli jsme na akademii. Písemné zkoušky byly nuda. Vyplnila jsem všechno co jsem musela a šla spát. Druhá zkouška byla zajímavější. Souboje ach jak já to miluju. Slyšíte tu ironii? Nebyla žádná krizovka ani jsem nepoužila jutsu. Tedy jedno jo ale to je tak všechno. Zítra naštěstí začne skutečná zábava. Budeme rozděleni do týmů. Jo a jinak začínáme jako chuníni tedy snad dostaneme dobrou misi. 

Došla jsem domů. Konečně doma, tedy pokud by otec nebyl na zahradě obtočen řetězem, aby musel pracovat. Nakoukla jsem do kuchyně, kde jako vždy byla máma. 

L: Ehm proč je táta připoutaný?

Máma: Toho si nevšímej zlatíčko. Neměl pošlapat papriky. 

Mamka se na mě s úsměvem otočila. Nebylo co řešit. Nikdo nesměl cokoliv na zahradě pošlapat jinak byl synem smrti. Raději jsem vycouvala a šla jsem do knihovny se učit.