Simeralim

1. Tržiště

Stín se míhal se světlem. Pomalu otevřela své jasně fialové oči. Její černohnědé vlasy byly špinavé a zacuchané měla na sobě jen pothanou noční košili.
Okovy na jejích zápěstích a kotnících zarachotily když se opřela o prknovou zeť. Byla tu svázaná bez rodiny osamělá a to jen pro to, že na trůně sedí ten pošetilý blázen.
Pokusila se již několikrát utéct její srdce jí k tomu vedlo. V jejích žilách proudila krev elfů a dračích jezdců. Měla by mít hlavu vztyčenou ne se krčit ve stínu.

Najednou dovnitř přišel muž a chytil její řetěz. ,,Maličká jsi na řadě." Pronesl odporným hlasem. Už mu chtěla odpovědět něco peprného, když jí došlo co by následovalo to ale rychle vzdala.

Muž jí vyvlekl na podium. Zhlédla dolů a spatřila dav lidí. Rychle je přejela pohledem a ušklíbla se. ,,Dám za ní dvě stě zlatých!" Zařvala nějaká žena. ,,Poprvé! PODRUHÉ! PRODÁNO PANÍ V ČERNÉM!" Zvolal hlasatel. Odemkl řetěz a popadl jí za rameno. Když jí dovlekl k ženě si jí pořadně prohlédla. ,,Teto..." ,,Sh... nikdo nesmí vědět kdo jsem Vraalaz." Pronesla elfka a usmála se. ,,Myslím, že je čas ti koupit oblečení." Pronesla. ,,A vykoupat se." Dodala s nakrčeným nosem. Vyšly z tržiště s otroky. Vra se porozhlédla. ,,Myslím, že seženu koně a ty zatím projdeš trh. Tady máš měšec nestrať ho." Podala jí ho a odešla. Vra se vydala svou cestou. Nakonec se jí povedlo sehnat si košili a kalhoty z tenké jemné kůže. K tomu boty a černý plášť. Jakmile to bylo možné zalezla za nejblizší vůz a převlékla se. Hned jak byla spoň častečně oblečená se vydala hunovu projít trh jestli nenajde něco co jí zaujme. Nakonec skončila v knihkupectví. Procházela mezi regály knih až nakonec našla něco co jí zaujalo. Seznamy pravých jmen. Vzala všechny a odnesla je prodávajícímu. ,,Co za ně?" Zeptala se. ,,Ty už si nikdo celý věk nekoupil dám ti je za darmo stejně bych je zpálil." Pronesl šedivý zamračený muž. ,,Děkuji na stokrát." Pronesla s úsměvem. ,,Co jsi si koupila?" Zeptala se jí teta Anali a připevnila brašnu na koňský hřbet. ,,To co mám na sobě a našla jsem seznamy pravých jmen. Ten starý hlupák ani nevěděl jakou vzácnost prodává a nechal mi je zadarmo." Uchechtla se. Anali se pousmála. ,,Víš Vraalo  měla by jsi vědět pravdu. Tvůj otec žije, ale je v zajetí. Přemíšlíme nad tím jak ho zachránit, ale stále jsme na nic nepřišli." Pronesla posmutněle. ,,Já mám ale plán otec mi říkal o mnoha tajemství ostrova je tam krypta ve které by měla být pomoc. Anali se uchechtla. ,,A ty myslíš, že jí Křivopřísežní nenašli?" ,,Je zakrytá za strukturu přírodní skály a naštěstí si na ní kvůli opatřením nikdo kromě mě nevzpomene." Pronesla odhodlaně. ,,Tak dobře popluješ na Vroengard, já tam ale nemohu. Pronesla se zármutkem. ,,Proč ne?" Zeptala Vraala i když sama odpověď znala. ,,Navštívit Vroengard smí jen jezdci a ti kterým to sami jezdci povolili a to já nejsem." Pronesla a vzala jí za rameno.
,,Pojedeme na koních do Teirmu tam koupím člun. Očaruji ho a se zbytkem si budeš muset poradit sama." Pronesla s úsměvem.