Diare [L. S.] CZ

XX.

6. 7. 2022

Už je to tu zas.

Sedím ve vaně.

Přemýšlím.

Koukám do stropu.

Brečím.

Klepu se.

Se slzami odchází i bolest no ne? Ne!

Sklopím hlavu a pozoruji vodu, jež se po dopadu na mou nohu mění v mírně rudou, jak odtéká pryč.

Měla by si sebou brát největší kus bolesti, ale nevzala nic. Doslova.

Nebolelo to, nebolelo mě říznout do nohy.

Neštípala mě to, jak voda dopadala do ranek.

Nebolelo to a já mohl jen zoufale přemýšlet: Proč?

Proč to nebolí?

Malinko jsem seřízl i do žilky na noze, ale ani to nepřineslo žádnou bolestnou zpětnou vazbu. Nic!

Nic jsem necítil.

Bolest zůstavala uvnitř mě, a tak jsem mohl jen pozorovat, brečet a přemýšlet.

~~

Má to ještě vůbec smysl?