Spadl ti střevíček Grangerová

1. část

Dívala se na mizející záda svého kamaráda. Po chvilce už v dohledu nebyl a tak svůj pohled stočila na Harryho.

,,Tak, už jste spokojení? Konečně Ronald docílil svého!" zakřičela na udiveného mladíka a naplno se rozbrečela.

,,H-Hermiono, já..." snažil se Harry o souvislou větu, ale dívka naproti němu ho přerušila. ,,Zmiz, Harry, jdi pryč...," zašeptala ke konci a sklopila pohled dolů.

Chlapec se rozhlédl po své 'společnici' , která sváděla muže z Krůvalu a vůbec ji nezajímalo, co se děje. Proto se tedy otočil a rychle se rozeběhl k východu ve snaze dohnat svého zrzavého kamaráda.

Její pohled se zvedl od země a podívala se okolo. Většina lidí ji pozorovala. Cítila se trapně a navíc se jí další slzy hnaly do očí.

Proto neváhala ani chviličku a zmizela.

Prvně měla namířeno do společenské místnosti, ale ti dva tam mohli být a ona na ně neměla náladu. Posadila se tedy na schodiště před mohutné dveře Velké síně.

Oříškové oči zakryla slaná voda. Rty s malinovým odstínem se mírně zachvěly a ona si skryla bledou tvář  do dlaní.

Takhle si ten večer nepředstavovala. Měla protančit celou noc a bavit se se svými přáteli. Místo toho tu teď sedí a snaží se zadržet vzlyky v sobě.

Ten, ten hulvát ji sprostě urazil!

Celou dobu si jen stěžuje, ale na pozvání na ples si vzpomněl pozdě.

Bral jí jako poslední možnost. Jakoby pro něj nebyla. A když ji někdo konečně pozve a zajímá se o ni, tváří se jako kyselý bonbón.

Zkrátka to všechno zkazil, jako pokaždé. Na chvilku byla šťastná a on se zase těmi jeho žarlivými urážkami malém udusil, jak je na ni nestačil vrhat.

Popotáhla nosem a lehce se schoulila do  klubíčka. Opřela se zády o stěnu a přitáhla si nohy k tělu. Podívala se na svoje nádherné šaty a znovu se rozvzlykala.

Všichni se náramně bavili. Jejich smích se nesl celým hradem.
Jen ona seděla na schodech a plakala.
Zakrývala si dlaněmi obličej, aby nikdo neviděl její uplakané oči.

Proto si nemohla všimnout příchozího.

,,Ahojky Grangerová, spadl Ti střevíček a nemůžeš ho najít ?" zasmál se blonďák stojící naproti ní.

Nedívala se na něj.

,,Jdi pryč, Malfoyi," prosila tichým hlasem, ve kterém byla slyšet rezignace. Když se blonďák nehnul ani o milimetr, vzedmula se v ní vlna vzteku.

,,Slyšíš! Běž si cukrovat s dívkami, které s tebou chtějí trávit čas a neotravuj mě, protože já nejsem na tvoje urážení a posmívání zvědavá! Pokud sis nevšimnul, není dobrá chvíle na to si ze mě dělat srandu, a pak se s tvými kamarády, kteří nás určitě sledují, smát tomu, jak jste mě nachytali! Protože proč by jsi se jinak bavil s mudlovskou šmejdkou!!" Vyštěkla na něj poslední slova a skryla si obličej ke kolenům.

To, co teď udělala, nečekala ani ona sama, natož Zmijozelský princ.

Lehce s pootevřenou pusou se na ní díval a přemýšlel, co jí tak rozrušilo.

Odkašlal si.

,,Nepotřebuji jít 'cukrovat' za těma nafintěnýma husama. A navíc jsem tady sám, žádný vtípek se nekoná,"  ušklíbl se a přisedl si k ní.

Otočila k němu hlavu a už o poznání klidněji se zeptala, ,,co tady teda děláš?," popotáhla a setřela si slzu.

,,Chci se přidat do klubu odmítnutých," řekl jednoduše a jemně zvedl koutky úst v náznaku úsměvu.

,,Cože, kdo zrovna Tebe mohl odmítnout?," vytřeštila oči udiveně. Tváře jí trochu zčervenaly studem, když si uvědomila, že mu tím naznačila kompliment.

,,Oh, děkuji za kompliment, Grangerová," rýpnul si do ní, ale pokračoval.. "A ano, už to tak bude. Parkinsonová si našla někoho lepšího, je to nějaký idiot z Kruvalu. Ti nafintění machři tady motají hlavu každé holce," dodal na vysvětlenou a postavil se.

Hermiona byla vyvedená z míry. Proč se s ní vůbec baví? Vždyť jí nesnáší nebo ne?

Je pravda, že poslední dobou se Draco chová jinak. Neuráží ji a spíše je na ni... milý?

,,Proč to děláš ?" zeptala se zdrceným hlasem, jelikož její zvědavost ji nedokázala zastavit. ,,Proč se se mnou bavíš a chováš se tak... mile?" upřesnila, když viděla blonďákův výraz.

,,Protože máme očividně stejný problém" ušklíbl se a pohledem propaloval někoho v sále.

Rychle se zvedla, otřela si obličej a došla ke Zmijozelovi.  Upřela zrak stejným směrem. Zalapala po dechu.

Pansy Parkinsonová laškovně  tancovala s Viktorem Krumem. Lísala se k němu a otírala své rty o ty jeho.

A jemu to vůbec nevadilo.

Byla tak vyvedená z míry, že si ani nevšimla, že její ruku stiskly chladné prsty.

,,Pojď, vševědoucí princezno," řekl Draco a usmál se na ni.  ,,Ukážeme těm náfukům, jak se správně tančí" dořekl sametový hlas u jejího ucha. Jeho dech ji zašimral na krku.

A ona ho jako ve snách následovala.