3453: Zánik Země

Prolog

Rok 3420

Kontrolky svítí rudě, alarm vříská o sto šest a stropní světlo zběsile bliká, jakoby i to mělo brzo zhasnout. V místnosti panuje extrémní povyk. Každý co chvíli mění svou polohu, někteří odcházejí, jiní zase přicházejí. To, co se však nemění, je odpočet na monitoru na hlavní stěně místnosti.

"Vysvětlíte mi někdo tady, co se to krucinál děje? A vypněte někdo ten zatracený Alarm!" Zazněl do zděšeného šramotu hromový hlas admirála Connera.

"Ano, pane!"

"Admirále, sonda nedaleko Slunce zaznamenala nové prvky. Slunce přešlo do druhé fáze. Překročilo zdravý hmotnostní limit a začalo se zvětšovat neustále rychlejším temp-"

"Doktore Milesi, poněkud zapomínáte, že já tady nejsem astrofyzik a když už jsme u toho tak ani vědec ne. Co to k čertu znamená?" Vyžádal si upřesnění admirál. Na monitoru se číslo nacházející se co nejvíce vlevo změnilo z 34 na číslo 33.

"Pane, máme zhruba třicet let."

"Třicet let na co? Tak už se vymáčkněte, doktore."

"Třicet let na dožití a vyslání lidstva do vesmíru a pryč z této galaxie. Tedy, pokud dokážeme sestrojit dostatek funkčních vesmírných lodí pro osídlení samotného vesmíru, nehledě na kryo-funkce."

"Vydržte, dejte mi chvilku. Chcete říct, že za třicet let bude po nás? Že lidstvo přestane existovat?"

"Zkráceně- ano, pane."

Admirál Conner si po tomto doktorově prohlášení stiskl kořen nosu. Snad se tak snažil utišit vztek a možnou paniku. Za tři týdny měl jít do důchodu, tyhle problémy měl řešit jeho nástupce a on si měl možná tak užívat poklidného rybaření v jednom z Velkých jezer, ale ne. Měl prostě štěstí na zánik přinášející oznámení zrovna, když se chystal skončit. "Dobře," začal své oznámení, přičemž svou ruku přemístil zase zpět k tělu, jakoby se snažil napodobit vojenský postoj. "Oznámím to nadřízeným, postarají se o technické záležitosti, ale odpovězte mi na tohle, doktore. Jak hodláte vybrat tu skupinu lidí, která poletí?"

Doktorovi se na obličeji mihl zděšený výraz. Otázky selekce populace nikdy nebyly oblíbeným tématem v žádném ze společenských prostředí. Naštěstí ho v tomto případě podpořil jeden z jeho asistentů. "Máme vytvořeno několik prototypů testů, které ještě musíme doladit, ale po jejich vyplnění adepty a jejich ověření dokáže naše AI vybrat typy lidí, které se můžou hodit. Samozřejmě, mělo by se také omezit množství potomků a zvýšit množství dalších regulací. Však víte, ať zde nemáme páry v očekávání, když za měsíc má skončit naše část vesmíru."

"Dobře, tak to dotáhněte do konce a ať mám do týdne nějaké podklady, které mohou vlády začít dávat do praxe," prohlásil nakonec admirál a otočil se na místě. Již byl skoro na odchodu, když ho napadla poslední otázka na doktora. "Pokud vše půjde jako po másle a postavíme to největší množství vesmírných lodí, co to půjde.. kolik lidí odletí?"

"Dvacet sedm tisíc."

Admirál přikývnutím přijal odpověď a opět se otočil k odchodu. Dvacet sedm tisíc, pokud vše půjde bez zádrhelu. Jenže zádrhely jsou ve výzkumu tak časté, takže počítat můžeme možná tak s dvaceti. S dvaceti tisíci z jedenácti miliard.