Dramione - Mnoholičný lektvar

Kapitola první a poslední

Rozhlédla se po své kanceláři a s úsměvem na rtech se usadila do křesla. Zavřela oči a chvíli odpočívala. Dnes měla ovšem hodně práce a potřebovala ji dokončit, co nejdřív. Měla totiž naplánovanou večeři s přáteli a jejím přítelem. Když si uvědomila, co ji nejspíš čeká, tak si povzdechla. Sžíral ji strach z reakce jejích přátel. Věděla, že ho nebudou schvalovat, ale už ji nebavily ty tajnosti okolo něj. Nikdy jim neřekla jméno, nepopsala vzhled, mluvila o něm převážně v hádankách a vyhýbala se podrobnějšímu popisu. Prostě to chtěla mít z krku. Co že nejspíš přijde o své přátele, kolegy, možná že se proti ní spikne i celý kouzelnický svět. Milovala ho a chtěla být s ním. Za každých okolností, ne jen za dveřmi jejího bytu. 

Zhluboka se nadechla, vstala, aby obešla stůl a usadila se od svého křesla. Předtím se posadila do křesla pro návštěvy a pohrávala si se skleničkou. Dělával to tak on. Ráda ho pozorovala, jak pohybuje tekutinou ve sklenici a dost často se přistihla, že jej v práci napodobuje a přemýšlí u toho. V její sklenici na whisky ovšem byla pouze voda, občas nahradila čajem. Podívala se na hromadu dokumentů, které ležely na stole, a dala se do práce.

"Poslední podpis a hotovo," opřela se a oddechla si při pohledu na hodinky. Stihla to rychleji, než předpokládala. Vstala a odnesla vše své asistentce. „Prosím odneste to Harrymu," řekla jí a podala jí štos pergamenů. Maggie přikývla, převzala je a chystala se odcupitat. Hermiona ji ovšem zastavila. „Dnes už končím Maggie, uvidíme se zítra," usmála se na ni.

Její asistentka přikývla. „Na shledanou, užijte si večer," oplatila jí úsměv a pokračovala chodbou.

Hermiona se za ní chvíli dívala a pak si povzdechla. „Snad ho přežiju," pousmála se a vrátila se do své kanceláře. Vzala si kabát a přešla ke krbu. Z misky na římse nabrala plnou hrst prášku, hodila ho do ohně, který okamžitě zezelenal. Zřetelně řekla svou adresu, když do něj vstoupila.

„Jsem doma!" zakřičela po té, co se objevila ve svém obýváku. Rozhlédla se, pokrčila rameny, protože jí její milý neodpověděl. Vyrazila do předsíně, kde odložila kabát. Podívala se na sebe do zrcadla a zamračila se. Uslyšela z pracovny šramot a rozhodla se ji zkontrolovat. Otevřela dveře a usmála se.

Její přítel stál zády k ní a soustředil se na práci. Pobíhal kolem stolu a házel do kotlíku nějaké přísady. Rozhlédla se po místnosti a její pohled se zastavil na sbírce přísad. Přimhouřila oči a vyjekla: „Co... Proč..." začala koktat.

Otočil se a láskyplně se na ni usmál. Přešel k ní a políbil ji.

Polibek mu oplatila a pak se ovšem odtáhla a s otázkou v očích se dívala do těch jeho.

„Vím, jak ti záleží na tom, co si o mně myslí tví přátelé," řekl láskyplným tónem.

„A proto tu vaříš..." nedořekla, protože jí došly spojitosti. Několik týdnů zpět po ní chtěl přísady do lektvarů. Věděla, že pracuje na novém lektvaru na léčbu vlkodlačího kousnutí, ale nechápala, proč by tam potřeboval žabník, a kůži z hřímala. Přísady mu ovšem sehnala a neptala se. Vždy, když měl lektvar hotový, konzultoval ho s ní a rozebíral s ní postup.

„Ano, napadlo mě, že když nebudou vědět, kdo jsem, může mi to přinést plusové body," koukal na ni a propaloval ji pohledem.

„Myslíš, že je to dobrý nápad? Lhát jim? Zase?" zeptala se podezřívavě.

„No... Není to zase tak dokonalý plán, ale mohl by vyjít," zamumlal. „Navíc, slyšel jsem, že se naše ministryně zamilovala a začíná mít v patách reportéry, kteří čekají na to, až ji nachytají s jejím objevem a budou mít další senzaci, o které budou pár týdnů psát a mastit si kapsy," díval se jí do očí.