Holčička lesem běží,
pod letním sluncem ve stínu stromů.
Bytosti v korunách ji střeží,
po setmění se má vrátit domů.
Klopýtá mezi kořeny,
zakopne, rozsype plný košíček.
A na zemi, hle!
Tisíce kytiček.
Uprostřed studánky,
září sluníčko.
Ochutnej holčičko,
ochutnej maličko.
Vzpomínky ztrácí se v květech.
Už nikdo neuslyší
o ztracených dětech.
Rozumu se to příčí.
A tak bloudí holčička po horských úpatích,
k rodičům, se už nikdy nevrátí.
“V jedech modré pomněnky”
ČTEŠ
Kruté Pomněnky
FantasyRiviet se kvůli svým bílým vlasům celý život vydávala za muže, aby přežila v pověrčivé bezrozvojové společnosti. Po nezdařeném pokusu o vraždu, který ji měl zajistit čestné místo u královy tajné policie a u lidí jako takových, se ocitne i s jejím ne...
