Tina
,,Jess! Jess? Slyšíš mě?! Jess! Děláš to schválně?" Konečně jsem ji dohnala. Měla jsem co dělat aby mi neutekla za roh dlouhé školní chodby a neztratila se v tom davu školáků co se přesouvají ze třídy do třídy. Chytla jsem ji za rameno abych ji zastavila a otočila jsem se před ni. Začala na ni křičet. ,,Jess?! Co to tu předvádíš? Řvala jsem tu na tebe tak moc, že mne slyšela celá škola a ty děláš jako že nic!" Možná jsem to s křikem trochu přehnala, ale byla jsem opravdu naštvaná! ,,Promiň" odpověděla mi hláskem který nebyl skoro slyšet a chtěla odejít. Znovu jsem ji zase zastavila. ,,Děje se něco Jess? Ty víš že mi můžeš cokoliv říct. Že mi můžeš důvěřovat!" Snažila jsem se trošku usmát aby to bylo víc přesvědčivé. ,, Jsi hodná Tino. Já vím. Je na tebe spolehnutí! Ale nic se neděje. Neboj!" Pousmála se a odešla. Už jsem ji nechala být.
Jess
Nemohla jsem ji říct že je mamka v nemocnici. Jediný kdo to ví je Tom. A tak to i zůstane. Nemám v plánu to říct ještě někomu. Tom totiž ví jaké to je, protože jeho táta v nemocnici umřel na rakovinu. Po posledních dvou hodinách jsem šla rovnou domů. Ani jsem nečekala na Toma, který vždy chodí se mnou. Když jsem si odemkla dveře a vešla dovnitř nikdo nebyl doma. A kdo by tu taky byl? Sourozence nemám, mamka je v nemocnici a táta od nás odešel když mi byl rok a od té doby jsem ho nikdy neviděla, takže si na něj moc nepamatuji. Teď mi je sedmnáct a máme se s mamkou docela dobře. No měly... než ji odvezli do nemocnice. Už je tam týden a já pořád nevím co s ni je. Šla jsem do pokoje, vzala si věci na doma a vyrazila do koupelny. Napustila jsem si vanu a vlezla si do ni. Neuvědomila jsem si že se mi pomalu zavírají víčka a usnula jsem. Po chvíli jsem se vzbudila a vylezla. Oblékla jsem si tepláky a tričko, protože jsem dnes už neměla nic v plánu. Možná tak se budu učit, ještě nevím. Ale teď si půjdu lehnout, jsem strašně unavená. Ale vůbec nevím proč. Dneska jsme ve škole neměli tělocvik a je pondělí, takže jsem neměla ani žádný kroužek. Vlezu do pokoje a rychle se schovám pod peřinu. Chtěla jsem usnout ale nešlo to. Začala jsem myslet na mamku. Jak se asi má? Co když se mi snažili dovolat? Telefon jsem asi tři dny už neměla, takže je asi vybitý. Zkusila jsem myslet na něco jiného. Najednou jsem si vzpomněla na Tinu. Jak na mě křičela, přece jsem ji nic neudělala. Nebo snad jo? Začala jsem brečet a docela nahlas. Proč ne? Mohla jsem si to dovolit, když jsem byla doma sama. Najednou mě někdo zezadu objal. Strašně jsem lekla a rychle se otočila. Naštěstí to byl jenom Tom. Přitulila jsem se k němu a on jenom mlčel. Když jsem se vybrečela, tak jsem hned usla.
