*Týny pohled*
*Ráno*
Právě s Jakubem snídáme udělala jsem palačinky.
Už mi stihl zavolat i Radek prej mám přijít k němu že si chce se mnou promluvit nemám na něj vůbec náladu včera to fakt přehnal.
"Myslíš na Radka?" Zeptal se mě Jakub když jsem zamyšleně koukala do jednoho místa
"Jo.."
"Neboj určitě vše dopadne dobře" pohladil mě po ruce jen jsem se usmála
Jsem na cestě k Radkovi.
Odemkla jsem a šla do obýváku.
"Čau.." řekla jsem potichu
"Ahoj" koukl se na mě
"Tak mluv" řekla jsem
"To co se včera stalo bylo asi fakt přehnaný"
"Nekecej fakt?" Usmála jsem se ironicky
"Nech mě domluvit Týno, bude mi asi hodně dlouho trvat se s tim vyrovnat že se ty a Jakub milujete ale nic s tim prostě neudělám nebudu vás v tom vztahu podporovat ale budu se to snažit respektovat"
"Tak to budeš hodnej"
"Jsme v pohodě?" Koukl se na mě psíma očima
"Jo ale nezapomenu na tohle jen tak teda"
"Hm to asi chápu hlavně poděkuj velkýmu Jakubovi ten mi tak jako promluvil do duše" usmál se
"Hele tak já zase půjdu za Jakubem jo" řekla jsem
"Jo okey a přijdeš večer nebo spíš u Jakuba?"
"Příjdu" usmála jsem se
"Tak ahoj" mávla jsem na něj
"Ahoj"
Ve skutečnosti jsem Radkovi lhala nejdu za Jakubem chci bejt dneska sama.
*O tři hodiny později*
Právě mám namířeno na moje oblíbený místo v jednom parku.
Přecházím přes silnici.
Ze zatáčky se řítí auto hned co si ho všimnu stuhnu na místě.
Narazí do mě.
A pak už vidím jen černo.
*Jakubovo pohled*
Jdu do studia nahrávat celkem dlouho jsem teď nenahrával.
Vejdu tam byl tam Radek,JS a Nik.
Radek držel v ruce telefon a stál tam jak tělo bez duše a JS s Nikem tam stály vedle něho a tvářily se hrozně.
"Co se stalo?" Zeptal jsem se
"Jakube no Týna.." Začal mluvit Dominik
"Co Týna!?"
"Týnu srazilo auto a nepřežila" dopověděl to JS
"Nenene to není pravda" zasmál jsem se
"Jakube bohužel je"
"Ne to nemůže bejt prvda vždyť já se s ní ještě ráno bavil to nejde přece" sedl jsem si na židli začal jsem mít slzy v očích
*O 3 dny později*
Právě sedíme všichni vedle sebe a loučíme se s ní.
Furt to nechápu že se to fakt stalo tak zasraně mi chybí nedokážu si bez ní představit život miluju jí jako žádnou jinou.
Už je po pohřbu.
Přišel jsem ke mně do bytu.
Všude jí tu vidim jak jsme se tady spolu smály dělaly různý píčoviny.
Sedl jsem si na sedačku leželo tam její triko vzal jsem si ho vonělo po ní.
Hodil jsem s nim o zem a začaly se mi už spouštet slzy po tvářích.
Týnko nikdy na tebe nezapomenu.
Máme tu konec!♥️
Strašně moc děkuji káždému kdo to četl.
Tento konec jste asi nikdo možná nečekal.
Můžete teď nejspíš čekat asi pokračovaní příběhu 13.komnata.
Ale ještě uvidím jestli nevymyslím něco nového.
❤️❤️❤️
