Bessy Izaber

Kapitola 1. beznadějný život

Ahoj,

Jsem Bessy Izaber a budu Vás provádět celým mým životem. Možná se něco dozvíte možná ne. Takže se usaďte a čtěte....

    Jednou byla neskutečná bouřka a foukal vítr. Moje máma byla v boudě a já se v bříšku zrovna začala moc kroutit. Začala štěkat, že potřebuje pomoc, jenomže přes ty blesky ji nikdo neslyšel. Pomalu jsem začínala vylézat s těsného prostoru matčinného břicha. Nikdo tam nebyl, aby ji pomohl. Takže když jsem se narodila byla jsem úplně opuštěná pod deštěm a zimou. Hřálo mě jenom maminčino nehýbající se břicho. A v tu dobu moje mamka umřela. Nic jsem nechápala a byla jenom sirotek.

     Teprve ráno, když už jenom pršelo se na mě někdo díval. Byl to starý pán, který nevypadal moc přátelsky. Skoro jsem se nehýbala a nedýchala. Pán jsi myslel, že jsem mrtvá. Vzal mě hodil mě přes plot do mokré trávy. Kňučela jsem, ale zpátky mě nevzal. Moje maminka byla v nějakém černém pytle, který se blížil k popelnici. Vyhodil ho a šel zpátky do domu. Já byla sama za plotem nikdo a nic kolem mě nebylo. Zkoušela jsem se hnout, jenomže jsem neviděla a neměla silné nohy. Tak jsem to vzdala a čekala jestli si mě někdo všimne. Najednou, ale něco probliklo. Bylo to velké černé a troubilo to. Už už mě to chtělo převálcovat, ale ne objelo mě a jelo dál. Byla mi zima a nemohla jsem chodit. Byl večer.

POKRAČOVÁNÍ V DALŠÍ KAPITOLE.....