Konec kde lži začínají

chapter 1

Smích jeho spolubydlících' byl slyšet i přes zavřená okna a dveře, což v něm probudilo pocit samoty, tak známý a hořký pocit který posledních pár let velice osobně znal. Enver tiše seděl ve svém pokoji, jestli se tomu tak dá říkat a sledoval svých několik spolubydlících jak se opijí a zapomínají na tu nežádoucí, vtíravou samotu.
"už zase šmíruješ?" Zeptal se opilecký a velice známý hlas.
"Co ti je po tom?" Ohradil se Enver.
"Není pěkný šmírovat." opáčil Jarrett.
"A hele kdo mluví" Enver pronesl s jasnou ironií v hlase. "Proč nejdeš chlastat za ostatníma? Co máš z toho mě tu poučovat, v téhle díře se nemusíš ani snažit."
Jarrett si jen povzdechl a odpotácel se na verandu kde se svými již napůl nepřítomnými přátely pili už 4. flašku vodky.
Nesnáším to tu.
Kdo tu nikdy nežil, nemůže chápat jak to tu (ne)funguje, ani jak to ovlivňuje puberťáka který chce luxusní večírky a pěkný holky, ne víkendovou potencionální párty která je pokaždé naprosto neúnosně potupná a ke všemu plná pořád těch stejně nudných lidí.
V téhle díře žije asi 20 lidí v podlouhlých malých domech co připomínají garáže, mají několik malých oken, pár dveří a zašle bílou fasádu, končí šedou skoro plochou střechou s místy rozbitými křidlicemi. Nejbližší město je přibližně hodinu daleko, takže jediný život který zde lze najít je útulek za řekou (cca 10 minut cesty). Nemám nejmenší tušení proč by zrovna tady někdo stavěl útulek. "Super prostředí pro zvířata, nic je tu nestresuje."
Když potřebujeme z nezjištných důvodů peníze, můžeme se tam přihlásit na výpomoc. Chodí tam pomáhat pár dalších lidí co zde nebydlí takže občas si tam chodím spíš odpočinout a pokecat s někým kdo mi nebude vyprávět ten stejný příběh který jsem zrovna doposlouchal.
Envera z jeho myšlenek dostalo to, když se Enya, nejhorší a nejjedovatější dívka v širokém okolí zvedla, rozpustila si své dlouhé hnědé vlasy a s batohem na zádech odešla do svého pokoje.
Enver si sedl pod okno aby ho náhodou Enya nespatřila. Nepotřebival další skličující přednášku a už vůbec ne od někoho jako je ona.

3:48 ráno a Enver nemůže usnout.
Zase.
Najednou, z ničeho nic se ozval zvuk auta, což je víc než divný, protože sem auta jezdí jen pokud vezou nová zvířata do útulku a to je každé úterý ve 3 odpoledne.
Dnes je čtvrtek 3:50.
Že by omyl?
Ne, to je blbost. Sem auta nejezdí, nemají se sem jak dostat pokud o tomto místě nevědí. Z té věty mi přeběhl mráz po zádech. Když to řeknu takhle tajemně, je to docela děsivý.
Omyl to nemůže být už jen protože tu je závora, možnost omyl je tím pádem zcela a naprosto vyloučena.
Co se to tu k sakru dneska děje? Prvně mi Jarrett davá životní ponaučení, i když mi je naprosto k ničemu protože předpokládám že skončím jako místní opilec nebo tak něco.  A teďka toto? Alespoň něco zajimavého.. Od doby co tu jsem se tu stalo maximalně úmrtí na důsledky rakoviny sliznice. Nikdy bych nečekal že skončím takhle.
Dostal jsem se sem tak, že mi zemřeli rodiče. Začal jsem krást a dělat podobný, horší věci. Nakonec mě chytili a měl jsem na výběr 1. Dětský domov, 2. Tenhle zapadákov.
Místní majitel, pan Hart, sem bere lidi, které společnost zavrhnula. Všichni jsme měli na výběr po té co jsme se dostali do sraček, pokud se dá vůbec říct "na výběr". Někteří se museli smířit s tím že nemají lepší řešení, jiní si to zavinili sami. Přesto jsme všichni z nějakéhi důvodu tady.
O pani Hartovi však nikdo moc nemluví. Jsem mu vděčný za spoustu věcí, ale myslím si že se cítí až moc důležitě. Jen ubytovává beznadějné případy, co je na tom tam obdivuhodného? Jeho velkorysost?
Snažte se spolu vycházet, žijete tu protože jste dostali pořádnou lekci od života. K většině z vás byl život nefér, proto tu zůstaňte jak dlouho potřebujete, postavte se zpět na nohy a dokažte všem, že jste víc než hromada nezdaru či neštěstí.
To pan Hart říká pokaždé, když přijde někdo nový. Nejnovější člen je Joseph. Přišel před 3 roky, jeho přítelkyně podřezala sebe i jejich dítě. Joseph se z toho zhroutil, nedivím se mu. Není úplně v pořádku, pochopitelně, ale i tak sem zapadl celkem rychle. Ať už je tahle díra sebehorší, každý je tu v bezpečí. Alespoň do určité míry, nebo spíš v určitém slova smyslu.
Najednou se ozvalo bouchnutí dveří od auta.
Tohle je stále divnější a divnější..
Co. Se. Sakra. Děje?
Nebojím se, ale tohle je fakt divný. Nikdo sem nejezdí. Dobře... jezdí, ale ne ve 4 ráno.
Zkusím prostě usnout, ať už to je cokoliv, nechci s tím nic mít. Měl bych to ohlásit panu Hartovi?
Každopádně, ráno moudřejší večera..

10:26
10:26...
Výhodna tohoto beznadějného místa - nikdo vás díky bohu nebudí.
Lidi tu bývají hluční až po obědě, což je po poledních hodinách. Moje jediné štěstí.
První věc co mi prolítla hlavou je včerejší 'incident'.
Nemuselo to nic být, ale uznejme že to je prostě divný když bereme v potaz všechna fakta.
Asi to jen ohlásím a budu dál nudně bloumat po okolí.
Občas sem jezdí asistentka pana Harta aby se na nás podívala, té bych to mohl říct. Je až moc hodná, občas je mi líto že musí pracovat s panem Hartem. Nevím jestli takový fakt je, nebo jestli chce jen vypadat namakaně před chudákama jako jsme my, ale vždycky má ten svůj chladný výraz. Jen myslet na něj a mám mráz po zádech, vypadá až moc chytře a arogantně. Není to ale špatný človek. Není, že? Přece jen, špatný člověk by nedělal ubytovnu troskám jako jsme my..
No dobře prostě to nahlásím jeho asistentce protože se jí bojím mnohem míň, tečka.

Zvuky brzdících pneumatik auta, až moc známé z brzkého rána.
Paní Woodová? Co tady dělá? Většinou všichni ví že má dojet, nejspíš mi jen utekly místní drby.
"Zdravím! Jak se vám daří?" Zeptala se paní Woodová svým mírně přeslazeným hlasem.
Paní Woodová měla klasicky drdol z kterého jí trčelo pár jejich blond vlasů. Má okolo 30 let ale já osobně bych jí řekl tak 25.
Dvě místní největší drbny se k ní hned přikrsdly a pochválily jí, jak jí to dneska sluší, opravdu jí to slušelo - jako vždycky - ale určitě si jen chtěly polepšit.
Až dvě babky konečně odešly nastala moje příležitost.
Přišel jsem k ní blíž abych pozdravil ale ona byla rychlejší.
"Ahoj Envere, vypadáš unaveně, děje se něco?"
"ahh, dobrý den.. ne, já jen.. vlastně asi jo, chtěl bych to s vámi probrat, je to docela důležitý."
"hmm.. Dobře, pojďme se projít, jo?"

"Tak? Co se děje Envere?" Řekla paní Woodová ustaraně. Asi si myslí že jsem se do něčeho namočil. Dost možná namočil, doufám že ne.
"Víte, mám ty problémy se spaním" řekl jsem a kopl do kamínku přede mnou. "a dneska v noci jsem se vzbudil, bylo okolo 4. rano, chtěl jsem jít zase spát ale najednou jsem uslyšel.. auta." řekl jsem a podíval se na paní Woodovou.
"aha? auta? v takovou hodinu? To je zvláštní.." Řekla paní Woodová. Znamená to že ani ona neví co to bylo?
"Myslel jsem si, že to byl možná omyl ale.."
".. ale nemohl to být omyl, skrz závory.." dokončila Paní Woodová moji myšlenku.
"Přesně." Potvrdil jsem.
"..."
"Dobře Envere, děkuji ti. Ohlásím to panu Hartovi. Nech to na nás, nesnaž se do toho zaplétat." Řekla na ni dost neobvykle vážným hlasem a poprvé za mnoho let jsem se cítil... znepokojeně. Když ani paní Woodová nevědela co to bylo, jak mám být klidný?
"Pojdmě zpátky Envere." Řekla, a tak jsme se vrátili k ostatním kteří rozdělávali oheň.

Za pár hodin se s náma paní Woodová rozloučila, nakonec přijela proto aby nám řekla že sem dovezou novou holku. Poprvé za celkem dlouhou dobu.
"Envere, pojď sem." Sykla na mě od auta.
Přešel jsem tedy k paní Woodové abych si vyslechl co má na srdci.
"Nikomu o tom malém zážitku o kterém jsi mi řekl neříkej, jasný?"
Kývl jsem na souhlas a s tím paní Woodová zavřela dveře a jela pryč.
Mám husí kůži a motá se mi hlava. Čeho jsem byl sakra svědkem? Paní Woodová vypadala že též neví o našich tajných nočních hostech.
Nic nedává smysl, vůbec nic.
Ať už to bylo cokoliv, mám z toho sakra špatný pocit.
V normálním sousedctví bych to hodil za hlavu, ale tady je každá předem neohlášená návštěva víc než podezřelá.
Pokud nepočítame pana Harta a paní Woodovou, dnešek byl učebnicový příklad.
Potřebuju se z toho všeho vyspat, proč byla paní Woodová tak tajemná?
Asi mi exploduje hlava..