,,Ty Děvko!" Přistála malému brunetovy silná facka. ,,Takhle semnou mluvit nebudeš!" Rozkřikoval se jeho vlastní otec, zatímco jeho tělíčko se třáslo pod náporem vzlyků.
,,D-dost!" Zarazila to jeho matka. Celou situaci bedlivě poslouchala. Bylo jí z toho špatně. Myslela si, že její manžel už nic takového nikdy neudělá. Věřila mu.
Před lety ji mlátil a párkrát i znásilnil, z čehož vznikl Louis. To se ovšem Louis nikdy nedozvěděl. Vždy si myslel, že jeho rodina, je perfektní. Teď, to tak ale nevypadalo.
,,Vždyť ho zabiješ!" Křičel zoufale žena. ,,Podívej se na něj! Nic si nezaslouží, je to jen obyčejný buzerant!" Rozhazoval otec rukama a Louis se nadále krčil v rohu se zacpanýma ušima. Nechápal, kde na to otec přišel. Byl si jistý, že se to nemá jak dozvědět.
,,Fajn, tak ať vypadne z domu! Jednou pro vždy!" Louis sebou mírně cukl, ale poslechl. Rychle vyběhl po schodech nahoru, naházel věci do roztrhaného batohu a seběhl zpátky.
Otec ho naposledy uhodil se slovy: ,,Nikdy se nevracej!" Matka mu jen popřála štěstí a otec za ním silně práskl dveřmi.
☼
Chladný podzim končí a nastává zima. Louis stále nemá kde složit hlavu a proto se vydá do nejbližšího baru, kde by mohl najít dočasný domov.
Louis stále studuje, ale přemýšlí, že skončí, protože i tam zažívá peklo. Teď se tam nějaký čas neobjevil a žádné pátrání neproběhlo. Díky těm lidem má jizvičky na nohách i na rukách.
,,D-dobrý večer." Řekl potichu brunet, když došel k pultu se zeptat, kde je jejich šéf.
Hodný blonďáček ho dovedl za Liamem - jeho nadřízeným a vlastně i přítel, to ale nikdo neví. Niall zaklepal a vklouzl dovnitř. Později zavolal na Louise, kterého nechal stát venku před dveřmi.
Všechno probíhalo hezky, Louis se představil, požádal o bydlení a práci. ,,Louisi... prozatím budeš na baru, Niallovi předám všechny informace. Prozatím to je všechno." Usmál se vlídně Liam
,,Dobře, od pondělka tě očekávám. Niall tě zavede na pokoj a později tě i zaučí." Řekl mile Liam. ,,Jo a popros ho o trochu ledu na tvou tvář." Usmál se vlídně, když Louis zavíral dveře.
,,Ahoj, zavedl by jsi mě prosím do pokoje?" Došel za blonďáčkem, který ho tam dovedl. ,,To je super! Pojď, tohle bude tvůj pokoj. Zatím dobrou." Zamával mu Niall, když ho odvedl na jeho pokoj.
Brunet se ani po tom ledu nepátral, na tyhle rány je zvyklí ze školy. Přišlo mu to normální. Niall to ani nezaznamenal, díky večernímu světlu.
Ráno se Louis probudil docela brzo. Ani neví, jak se mu povedlo usnout. Převlékl se do roztrhaného oblečení a šel se podívat dolů.
,,Ahoj," pozdravil budoucí pracovníky. ,,Jsem Louis a budu tu pracovat." Vysvětlil rychle. Ostatní přikývli, ale nějak to neřešili.
,,Lou? Nechceš se už začít zaučovat? Aby jsi měl nějakou praxi?" Optal se ho blonďáček. Jen lehce kývnul a nechal se jim někam odvést.
Celý den probíhal v naprostém pořádku. Louis se většinu naučil a když nastal večer, do baru přišel Harry a jeho parta. Louis se okamžitě schoval z dohledu a Niall ho vyhledal.
Brunetek se krčil v rohu a tichounce vzlykal. ,,T-to není možný. Oni mě najdou všude." Opakoval hystericky. ,,Lou, co se stalo." Klekl si k němu brunet.
,,Ty lidi mě ve škole šikanují a já doufal, že mě tady nenajdou." Dobře, teď trochu lhal, rodina ho vyhodila za jeho orientaci a ve škole už taky nějaký ten čas nebyl.
,,To oni ti udělali tyhle modřiny?" Zeptal se opatrně blonďáček. ,,To není možný, já ho asi-" chtěl vstát a něco mu říct, ale Louis ho zastavil.
,,Ne! Nemá to cenu." Chytil Nialla za zápěstí. ,,Odvedu tě za Liamem. Jo?" Jen jsem přikývl. Když jsem se zvedl a odcházel, slyšel jsem jejich hlasy a možná to bylo mířený i na mou osobu.
Liam vše naštěstí pochopil. Cítil sem se špatně, že je tohle moje první směna a já tady dřepím. Liam mě naštěstí uklidnil, že nejsem první a ani poslední. Niall si prý prošel taky něčím podobným.
Druhý den, jsem měl také směnu, ale tentokrát ne za barem, ale na placu. V podstatě jsem chodil jen mezi zákazníky. Vyptával co by si dali a pak jsem jim to popřípadě přinesl. Tato obsluha byla spíše pro VIP hosty.
Celý večer probíhal docela klidně, ani Harry a ty jeho kamarádi jsem ještě neviděl. Štěstí mi přeje.
Avšak ne na dlouho.
Ani ne hodinu na to, mě zatáhl nějaký slizký, nechutný chlap do rohu místnosti, kde mě začal osahávat. Snažil jsem se mu z toho vykroutit. Jeho ruce putovali všude. Snažil se mě odtáhnout na pánské záchody. Vzpíral jsem se, křičel.
Dokonce mi i vrazil. Dobře... tohle můj konec. Slzy mi tekly všude. Zase bezmoc. Strašný.
,,Pust me!" Křičel jsem zoufale. ,,Myslíš, že tady tě někdo uslyší?" Řekl a zasmál se. ,,Říkal, že ho máš pustit!" Zakřičel někdo. Harry, ne prosím jen to ne. Škubal jsem sebou víc a víc.
,,A co s tím uděl-" nestihl to doříct a Harry mu jednu vrazil. Ten chlap mě rychle pustil a utekl. Já se naopak jen svezl dolů po zádech, zakryl si hlavu a modlil se, aby Harry taky odešel.
,,Je pryč, vstávej." Vyděšeně jsem se na něj podíval. ,,L-louisi!?" Zablekotal. ,,Co tu doprdele děláš."
,,Pra-cuju." Odpověděl jsem jen. Harry si jen povzdechl, ale i tak mi pomohl. ,,Opravdu je pryč." Pomohl mi na moje vratké nohy.
,,Pojď, půjdeme za Liamem." Nechápavě jsem se na něj podíval. Nic jsem ale nenamítal.
Harry zaťukal a na slovo: ,,Dále!" jsme vešli. ,,Harry! Louisi? Co se stalo?" Zeptal se rychle. ,,Nějaký chlap ho ošahával." Liam jen přikývl. Řekl, ať se o mě Harry postará a ať mě odvedete do mého pokoje. Harry jen přikývl a v podstatě mě tam odnesl.
,,M-moc děkuju." Byl jsem konečně schopen něco říct, když už jsem ležel v posteli. ,,To nestálo za řeč." Řekl a opatrně se posadil vedle mě na postel. Ztuhl jsem.
,,Furt se mě bojíš, že?" Letmě jsem přikývl. Povzdechl si. ,,Nechci aby ses mě už bál..."
,,Ne? Takže už mi neublížíš?" Zakroutil hlavou. Pousmál jsem se, posadil se a Harry si ke mě opatrně poposedl blíž.
,,Když jsi se už nějaký čas neobjevil ve škole, tak jsem šel za tebou domů, ale na dveřích stálo, že jste dům prodali. Ani ve škole o tobě nikdo nic nevěděl." Řekl Harry, dal mi neposedný vlas za ucho a já jen sklopil hlavu.
Zajímavé, takže se rodiče odstěhovali a já umřu sám.
,,Lou." Pronesl Harry a zvedl mi hlavu. ,,Chci aby jsi věděl, že mi na tobě záleží. A to všechno co jsem ti doposud provedl... mě sžírá, tak strašně dlouho."
Než jsem to stihl zpracovat nebo říct, tak mě Harry políbil a myslím si, že to vystihlo jeho slova miluji tě a doufám, že mi odpustíš.
