-Liliana-
Snažila jsem se ignorovat všechny jeho hovory a smsky,jenže to nešlo.Nešlo na něj přestat myslet.Nešlo přestat přemýšlet o všem co by jsme spolu mohli dělat,kdybychom se potkali.Děsilo mě,jak jsem to chtěla.Jak jsem,chtěla dělat všechny ty věc sním u něj v posteli.Nechápala jsem,jak může mít nademnou takovou kontrolu.Nikdy jsem ho neviděla a i přesto vím,že on je jiný.Už jen protože,mě udělá třemi zprávami a jedním rozhovorem.
Můj mobil znovu zazvonil,zhluboka jsem se nadechla a zvedla hovor.
'Ano?'
'Zlato.'Polkla jsem,jeho hlas zněl ustaraně a úlevně.Bál se o mě?
'Zkurveně jsem se o tebe bál.Kde jsi byla?Proč si mi nezvedala mobil a neodpovídala na smsky?'
'Přemýšlela jsem.'Pevně jsem k sobě stikla oční víčka.
'O čem?'
'O nás.'
'Nemůžeš to ukončit.'Bál se aniž bych něco předtím,řekla či naznačila.
'Chci tě vidět.'Trvalo pár minut než odpověděl.
'Doopravdy?'Zdálo se,že zadržoval dech.
'Jo.Chci tě vidět,cítit.'
'Až se uvidíme nebudu moct od tebe držet ruce pryč.Budu tě držet,objímat,líbat,milovat.'Zavřela jsem oči při posledním slově.Nechtěla jsem lásku.Chtěla jsem jen pár skvělých chvílí.
'Dobře.'
'Kdy a kde?'
'To mi řekni ty,Justine.'
'Pošlu ti adresu,zítra tě tu chci mít.'Oblízla jsem si své rty.
'Budu tam.'
'Celou noc budu přemýšlet o tom,jak se svíjíš na mém jazyku,bejby.'
